Boč - Klášterec nad Ohří Úterý 18.8.

Vstáváme a opékáme si k snídani topinky. Mezi tím se navrací službička s nákupem a počínáme pomalým tempem sklízeti věci a baliti kredenc a jiné krámy jí podobné. Následuje zabalení loďáků a jiných osobních věcí a časně vyrážíme.

Podjíždíme náš oblíbený most, na kterém jsme si užili včera tolik legrace. Kodrcáme přes kameny a přejíždíme přes překážky jako vážky. Po pár kilometrech (asi tak po třech) se zastavujeme v neznámé dědině abychom se občerstvili. Při návratu ze zmrzlinového mejdla zj i šťují osádky Mlž s Lenkou a Válec s Novou něco netradičního v zaparkování jejich plavidel. A opravdu. Jen nezodpovědný vodák by si zaparkoval své plavidlo uprostřed říčního proudu. Mlž se nakonec obětuje a s nasazením vlastního života vyráží lodě vysvobod i t. A pak kodrcáme dál směrem ke Klášterci.

Cesta nám příjemně ubíhala a slunce nás neustále škádlilo svými horkými paprsky. Spokojeně vyvalujeme pupky a opalujeme si rozličné části svých obnažených těl. Pozvolna doplouváme k bývalému tábořišti v Klášterci, kde od naší poslední návštěvy zatím vybudovali park. Nebo něco tomu podobné. Zkrátka tábořit se tam asi nedá. Po krátké obhlídce terénu odplouváme dále směrem po proudu hledat místo k přenocování. Nedbáme cedule ZÁKAZ PLAVBY a pádnými záběry poháníme sv é lodě k nepříjemně se blížícímu vypuštěnému jezu. Při průjezdu kolem bahenních ostrovů vyvolává Lenka bitku s Pájou (trefila ho banánovou slupkou). Přistáváme v zámecké zahradě a jdeme obhlídnout jez, abychom se rozhodli jak jez možno překonati. Na místě z jišťujeme, že jez je spuštěn a jsme informováni dělníky pracujícími na jezu, že jestli máme pádla, tak ať to jedeme. Tak tedy dobrá. Bez velkých obtíží (jen malá hladina dělá potíže) překonáváme tuto nebezpečně vypadající překážku.

Splouváme zvolna dál a krky nás všechny bolí, jak se rozhlížíme, kde bychom mohli tábořiti. Tomáš nás však navádí na místo, kde on a jemu podobní tábořili loni při jejich puťáku. Plac je schválen a my naposledy vytíráme lodě a stavíme tropiko. Rozkládáme věci ke schnutí a lenoš í me(jako obvykle) na slunci. Pája s Hopem zatím odjíždí pro své autíčko a my postupně propadáme do stavu hlubokého zamyšlení (drobet pospáváme). Okolo šesté si pilná služba odjíždí s několika dobrosrdečnými jedinci nasbírati dřevo pro uvaření večeře. Na pr o tějším břehu je dřeva dostatek a lodě jsou za chvíli plné. Mezi tím kolem projíždějí Okouni, kteří dnes budou tábořit až v Kadani, a slibují nám, že se večer přijdou podívat. Začíná se vařiti předem namočená čočka a ohřávají se k ní buřtíky. Za moment je v še hotovo a my se s chutí dáváme do jídla. Za další momentík přijíždí i Pája s autem.

Po večeři se každý baví po svém a postupně upadáváme do spánku. Těsně před půl čtvrtou nás navštívili dva z Okounů a tak Tomáš, Žabža, Jiří, Mlž a Grizzly s nimi ještě zůstávají u ohně. Jen Mlž po chvíli, i když je to neuvěřitelné, usíná. Zbytek vydržel až do odchodu našich kamarádů, což je hodně po páté hodině, a za úplného světla si jde ještě na chvíli lehnout. Dobré ráno.



Předchozí  - Následující