Radošov - Boč Pondělí 17.8.

Protože nám ranní vstávání nedělá dobře (neopakují se tyto úvody?) a musíme dlouho přemýšlet, vstáváme až kolem desáté hodiny. Slunce je již dávno vysoko nad našimi hlavami a my vyrážíme na jez se vykoupat. Do lodí se nám moc nechce, a tak se převalujeme a lenošíme asi do jedné hodiny. Vymlouváme se, že čekáme na Okouny, kteří by tudy dnes měli projíždět.

Nakonec přeci jen balíme a nosíme svá zavazadla pod jez. Ti zdatnější nasedají do lodí a jen za pomoci svého pádla a možná i pomoci boží se jedou poprat s krutým válcem. Štěstí je však vrtkavé a tak se méně zdatní jedinci (Cvrk a Bárny ) cvakli. Některým neposedům samotné splutí jezu nestačilo a tak si zkusili na deblovkách najíždění do válce bokem. Trénink dopadl nad očekávání dobře a o b ětí bylo poskrovnu, jen Bárny, Žabža a Netopejr.

Konečně nakládáme lodě a obvyklým tempem se dáváme na cestu. Etapa se stávala obtížnou nepřeberným množstvím kamenů a mělčin. Cesta se stala nepříjemnou, zvláště pro útlocitnější majitele lodí. Nakonec jsme přes kameny doskákali až k tábořišti v Boči.

Zde nás přivítali Pigmej s Janou a hlavně osobitý majitel pozemku se svou maminkou. Ten nám nabídl, že nás ubytuje a i dřevo pomůže nanosit. To vše jen za 15 Kč za osobu, děti zdarma. Za jeho “pohostinost” jsme však zaplatili krutou daň, protože jsme museli celý večer poslouchat majitelovi zmatené historky o cirkuse a výměně koní. Při jeho vyprávění a za rad jeho maminky vaříme gulášovku, ze které se málem stala krupicová kaše s gulášovou příchutí, a kaž d ý se snaží tvářit zaměstnaně, aby se nestal pomatencovým cílem.

Po večeři jsme se rozhodli utratiti něco ze svých peněžních zásob a vyrazili jsme na pohár do nedaleké vísky. Tam však nic neměli. V penzionu vařili jen pro ubytované hosty, restaurace u silnice zavírala a z jediné otevřené hospody nás vyhodili. A vůbec tam byli velice nepříjemní lidé. Tak jsme si vše vynahradili pochodem přes bezvadný provazový most. Podařilo se nám ho pěkně rozpohybovat, až se nám z houpání mostu začal houpat i žaludek. Te n to pocit nás neopustil ještě notnou chvíli na pevné zemi, ale bylo to dost dobrý. Trochu nám to spravilo náladu a tak jsme se vrátili do tábořiště.

Sesedli jsme se kolem ohně a užívali si příjemného, ale studeného večera. Po chvíli napadlo šíleného Mlže, že se půjde projít. Šli s ním Lenka a jí podobní a jak jsme se ráno dozvěděli, dorazili až do Perštejna (asi 3 km). Ostatní se pomalu rozešli do svých spacáků.



Předchozí  - Následující