Hubertus - Karlovy Vary - Hubertus Sobota 15.8.

Dlouhou chvíli po rozednění, asi v půl desáté, se probouzíme do nového sluncem ozářeného dne plného přicházejících úspěchů i neúspěchů naší puťákové výpravy po Ohři. Zvolna protíráme ještě zalepené oči a v ranní pohodě s výbornou atmosférou snídáme, co v našich skromných zásobách ještě zbylo. Píďa se svým typickým způsobem zběsile chápe mapy a bez předchozího prohlednutí měřítka chaoticky jezdí prstem po inkriminovaném tiskopise. Ostatní se jí zatím zpočátku vlídně a později o něco tvrdším s tylem snaží vnutit svůj kritický názor na plánovanou trasu po “blízkém okolí”. Nakonec za mohutného ohlasu účastníků s ne zrovna kvalitní obuví schvalujeme výlet do Karlových Varů. Ještě vykonáváme trochu příprav a po půl hodině odcházíme z tábořiště, kte r é bude dnes střežit samotný Hop.

Loudáme se k Varům po záhadné cestičce, která vede zpočátku okolo vody a poté se z blízkosti říční hladiny odděluje a míří do kopce. Po zdolání akčního převýšení scházíme zvolna k civilizaci. Tou rychle nad vidinou příštích chvílí strávených v turisticky zajímavém městě procházíme až k mostu přes řeku Ohři. Za mostem, jak po bližším prozkoumání zjišťujeme, se rozprostírá autobusové depo, kde Bára, která má dnes odjet do Prahy, za keříčkem dělá erotický výstup. Ten se sklá d á převážně z výměny jejího šatstva za nové, na cestu určené čisté oblečení. My jsme z toho bohužel nic neměli, ale ti za okny mohli mít docela dobrý výhled.

Pak dále pokračujeme směrem do centra města, kde se všichni chystáme utratit něco ze svých skromných finančních rezerv. Výletním tempem docházíme k začátku kolonády, kde se s námi loučí a poté od nás odděluje Bára. Jde totiž vyhledati sobě nejlepší spojení do Prahy. Ostatní míří kolonádou proti proudu nám známé říčky Teplá do centra radovánek. Ještě než se všichni rozprchneme určujeme místo srazu. Ten se bude konati v pět u Thermalu nebo v šest hodin v tábořišti.

Po té se postupně rozcházíme a ztrácíme se navzájem až do úplného rozpadu našeho vodáckého tělesa. A pak jen utrácíme, utrácíme a užíváme si vymoženosti civilizace. Tedy, někteří jen ty vymoženosti, ale skupinka vedená Píďou a Mlžem se vydává i po okolních kopcích shlédnout město z ptačí perspektivy. Stálo to docela za to. V plánovaných pět hodin jsme se sešli, sice ne u Thermalu, ale u městs k é tržnice, kde si kupujeme něco do svých zásob, a vydali se na cestu zpět na Hubertus. Šla s námi i Bára, která nakonec nevyhledala to pravé spojení se svým domovem, a tak jí “ukecáváme” aby s námi ještě vydržela a zůstala tu o trochu déle. Mezitím odjel a Mlejnek, pro kterou si přijela maminka na Hubertus. Krátíme si cestu nějakou pochybnou stezkou pro oslí karavany v době sucha, avšak v dobré náladě se scházíme a šťastně shledáváme na Hubertusu.

Před večeří dorazil dlouho očekávaný Bratr Grizzly. Žel, dorazil z cest trochu unaven a nemocen. Únavu však byl nucen překonat, neboť ho jeho vnitřnosti (převážně střeva) poháněly a hlavně proháněly až do časného rána.

Večeříme knedlíky se zelím a cibulkou a kecáme. Pro zkrácení času hrajeme oblíbenou hru “Co je to?” se svíčkou a letáčkem Kolenotoč. Když se všichni dokonale zamotali do svých odpovědí a téměř se setmělo, přesouvá se většina k vedlejšímu ohni patřícímu morálně zvrhlým Okounům. Ti nás naučili několik vskutku poučných písní s jednoduchými, poutavými melodiemi a světem protřelými texty. Každou Okounovu píseň jsme odměnili hlasitým “banána”. Koukali na nás dost divně a až dlouho do noci se jim nechtělo uvěřit, že to není pruda. Jen v jednom Okoun zklamal, ani přes časté přání z řad publika nechtěl zahrát Tři kříže (“Vokoune, zahraj Tři kříže.”). Nepohrdli ale ani našimi ubohými převzatými skladbami, například Obludou, a společně jsme večer dotáhli do úspěšného konce, kdy Okouni rozvrhli noční hlídky a odebrali se na kutě. Některým z nás se podařilo navázat nové známosti. Přesněji Arnošt se Cvrkem přesvědčili dvě Okounky , Zuzanu s Týnou, aby je nechali přespat u nich ve stanu.



Předchozí  - Následující