Loket - Hubertus Pátek 14.8.

Vstáváme po deváté, vzbuzeni majitelem bufetu, a sluníčko nás oslní svými hřejivými paprsky. Hned máme po ránu lepší náladu. Posnídali jsme čerstvý chléb s pomazánkovým máslem a vyrážíme na prohlídku památného hradu opředeného ze včerejšího večera tajuplnými a nesmyslnými příběhy z dílny dvou klasiků (Válec a Tom).

V pokladně u již otevřené hradní brány zakupujeme vstupenky a necháváme se unésti poutavým výkladem úchvatné průvodkyně, která je pro většinu z nás poutavější nežli vyprávění o hradu. Vyslechneme si něco z historie a poté, již osamostatněni, brouzdáme hradním vězením a temnými kobkami. Na hradě je i roztomilá a trošku strašidelná výstavka různých strašidel, která nás zcela očarovala. Stoupáme také na věž, ve které sídlí mamutí replika saně, a prohlížíme si město z výšky nebeské. Shlédli jsme navíc výstavku porcelánu a zakoupili nějaké drobné keramické předměty z dílny karlovarského učiliště. Návštěva hradního vězení se některým tak líbila, že se ho ihned rozhodli vyzkoušet na sobě a chtěli tam zůstat. Vybranou celu opustili zcela nedobrovolně, kamarádi je museli násilím vytáhnout zpět na nádvoří a bránit jim notnou chvíli v návratu.

Plni dojmů se vracíme zvolna do kempu a cestou si dáváme ještě zmrzlinu na posilněnou před dnešní dlouhou cestou. Chudák Mlž v jedné slabé chvíli omylem svůj polárkový dort hodí na hlavu Lence, která je z toho celá .......... (každý si doplní co chce). Bez dalších veselých příhod dorážíme zpět a beze spěchu obědváme. Zbytky Mlžova dortu dojídají kluci, kteří ráno zůstali v kempu (Cvrk, Arny a spol.) Při nakládání lodí se smíchem sledujeme výcvik(?) Okounů, kteří zde na lodích víceméně s úspěchem provádí různé prostocviky. Jízdu popředu, pozadu, bokem a podobně. Konečně, chvíli po poledni, odplouváme.

Počasí nám dnes zase přeje a my toho patřičně využíváme k slunění a neřestem podobného typu. Zkrátka se flákáme, jak se dá. Cestu nám po pár kilometrech přehradí jen jez Tuhenice který po okouknutí skáčeme s bagáží bokem v singlu. Netopejr vyvolává pod jezem nějakou malichernou hádku s Čikem o post kormidelníka a loď se záhy za pomoci obou zúčastněných stran ocitá dnem vzhůru k pobavení všech přihlížejících. Ještě s bolavými břichy od smíchu dorážíme na jez U Solivárny v Karlových Varech. Překonáváme tento nebezpečný jez převážně sjezdem a hnedle pod nebezpečným válcem parkujeme a svačíme. Zde vyráží skupinka statečných nákupčích na MEGA nákup na celý víkend a my zbylí zatím lenošíme u jezu. Asi po hodině spokojeného polehávání na břehu a blbnutí na jezu doráží veselá kopa zvaná Okouni. Všechny přihlížející pobavili zajímavým způsobem překonávání jezu a svými průpovídkami při tom.

Nákupčí po nějaké té minutě doráží a všichni můžeme odjet společně s našimi již starými známými Okouny na Hubertus. Tady kotvíme kousíček od tábořiště a záhy po příjezdu nás opouští Filip s Ondřejem, kteří odjíždí na vytouženou rodinnou dovolenou. Válec za pomoci Jiřího počíná vařiti bramborovou kašičku s poněkud nejasným návodem a páreček, který si nakoupili ve Varech. Vaří s chutí a rádi a ostatní jim jsou nápomocni spoustou chytrých rad, které rozdávají s vypětím všech svých sil (fyzických i duševních). Výsledkem všeho snažení poté vzniká kompaktní hmota podobná epoxidovému lepidlu se žlutými sazemi těsně před zatuhnutím (k překvapení všech zúčastněných to tak taky chutnalo), ke kterému se servíroval ohřátý párek. Vše se nakonec snědlo i když nás to málem stálo zdraví.

Po večeří přijíždí Píďa s Plžem, kteří přijeli navštívit své drahé druhé polovičky na jejich strastiplné cestě za poznáním (jakým, raději neuvádějme). Hned je nám tu veseleji. Postupně přichází soumrak a my se scházíme u ohýnku, kde si jen tak povídáme o životě a jiných smutných věcech. Povídání prokládáme hrou na kytaru, abychom neupadli do deprese, která je mrcha všude. Postupně odcházíme od ohně chrupat, až na pár jedinců, kteří nakonec spí u dohasínajícího táboráčku. Spěte sladce děti moje.
 



Předchozí  - Následující