Tršnice - Šabina Středa 12.8.

Ráno nás probudilo dopolední slunko, které nás oslepilo svými paprsky. V klidu snídáme chléb s rybičkovou pomazánkou a při jídle řešíme ožehavé téma “zakopaného ešusu”. Nikdo neví, čí je. Volné chvíle si krátíme fotbálkem a zvolna se připravujeme na odjezd. Při balení věcí se mezi loďáky přemisťuje velká železná koule neznámého původu. Také se zjistilo, čí je zakopaný ešus. Patří Pájovi, ale vykopávat ho ovšem musela Lenka, protože z něj večer vesele popíjela čaj a někam ho založila. Konečně je vše zabaleno a chystáme se odrazit. Vtom Cvrk s Hopem zjišťují, že jim neznámý poberta pošpinil jejich loď dětskou krupičkou. A proto museli svou loď ještě před vyplutím pořádně omýt. Nyní již můžeme vyplout na dnešní 21 km dlouhou etapu.

Po prvních metrech zjišťujeme, že na fámách o suchu je něco pravdy a že v řece mnoho vody opravdu není. Moc nám to nevadí a kvůli velkému množství silných slunečních paprsků jsme nuceni se každou chvíli v řece máčet a vzájemně namáčet. A neboť UV záření je karcinogenní, někteří z nás zavádí netradiční preventivní léčbu chaluhami, což se u některých lodí zvrhává ve velké a nelítostné bitky. Plavba nám příjemně ubíhá a tak se pomalým tempem dostáváme k prvnímu stupni. Tady se náramně vyblbneme vzájemným topením a podtrháváním si nohou a podobnými hrátkami.

Posléze odplouváme víceméně unášeni proudem až k dalšímu jezu. Lodě spouštíme přes jez a sami se odhodláváme skákat do nehluboké vody pod ním. Mezitím šel Hop s Mlžem nakoupit. Když se oba vrátili z výzvěd a udali nám polohu nejbližšího obchodu, vydává se na nákup druhá skupinka koupit různé pochutiny sobě a některým vyvoleným. Například rozteklé zmrzliny a podobně.

Na posledním úseku cesty se nám začalo kazit počasí. Nad našimi hlavami se začínají stahovat mraky a kdesi za našimi zády silně hřmí. Postupně se doplácáváme k tábořišti a pod již temnou oblohou a za mírného deště vaříme šlichtu. Když přestalo pršet, sesedli jsme se k ohni a zaposlouchali jsme se do krásných tónů kytar, které z nich vyluzovalo duo Tomáš – Lenka. Malá skupina kulturních barbarů odchází na druhý břeh zjistit, kde je krám a kdy ráno otvírá.

Okolo půlnoci většina ulehá pod hvězdnatou oblohu, avšak již kolem půl šesté ráno některé z nás vyhání “drobný” deštík pod tropiko, kde se náhle objevuje mnoho osob a snaží se vytlačit spícího Cvrčka, aby si sami mohli lehnout. Asi za hodinu z deště utíkají i ti otrlejší (Mlž a Pája), neboť začalo dost silně pršet a hřmít. A tak se snažíme dospat pod tropikem. Dobré ráno.



Předchozí  - Následující