Bošán - Tršnice Úterý 11.8.

Ráno vstáváme po osmé hodině a vítáme Mlže, který dorazil v průběhu noci z Rakouska. Připravujeme se na odjezd a vše jde jako po másle. Po deváté hodině jsme zabaleni a připraveni k odjezdu a čekáme na RudoTranzita. Ten však nepřijíždí a jeho příjezdu jsme se nedočkali ani v dalších třech hodinách. Čekání si krátíme různými kratochvílemi s Kratochvílovými a telefonováním Rudovi, které je však bezvýsledné. Po 13 hodině dochází Pájovi trpělivost a snaží se vymyslet spolu s ostatními náhradní způsob dopravy. Zasedá rada, na které jsme se rozhodli dál na Rudu nečekat a dopravit se do Tršnice vlastními prostředky a vlakem. Rozdělili jsme se na dvě automobilové skupinky po pěti lidech a zbytek (tedy deset lidí) na jednu vlakovou. Vlaková skupinka vynáší své věci před barák a vyráží na vlak, který jim odjíždí asi za 3/4 hodiny z Hlavního nádraží.

Automobilisté mezitím nakládají vlek a auta. Naložili jsme Fílovu škodovku a na střechu navázali jednu deblovku. Zbytek věcí a lodí jsme nacpali do Pájova auta a do vleku (2 lodě na střechu a 7 na vlek). Po úklidu loděnice auta vyrazila za dalším dobrodružstvím.

Vlaková výprava si zatím v prostoru nádraží nakoupila občerstvení na další cestu a nastoupila do soupravy jedoucí směrem na Cheb. Ve vagónu se rozdělila do dvou kupé. Zatím co se jedna skupinka potýkala s nevrlým pánem, který chtěl mít mermomocí zavřené okénko (prý má mokrou hlavu a nastydl by), druhá skupinka usnula neklidným spánkem. Automobilisté si mezitím prohlíželi trpaslíky, obří boty a sexuální pracovnice na své cestě k Tršnici.

Kýženého osvěžení se dostalo majitelům kupé s nevrlým pánem v podobě záhadné papírové roury. Kolektiv Bárny, Válec, Cvrk a Čiko si po vzbuzení vymysleli zajímavou zábavu. Papírovou rouru venkem vstrčili do okénka sousedního kupé a začali do ní vlévat vodu z lahve. Tento vynález měl za následek lokální dešťovou přeháňku v kupé s pánem. Honzík jim to však oplatil. Naplnil láhev na záchodě, a pak ji agresorům s bojovným křikem vyprázdnil nad hlavami. Jeho křiku se však velice lekla Lenka, která málem proskočila držáky na kufry. Konečně vlak dorazil na nádraží v Chebu. Zde bylo 50 minut na přestup, které byly vyplněny nakupováním v nádražní samoobsluze. Ve zbytku volné chvíle jsme si vzájemně šlapali po nohách. Konečně přistavili náš vlak, který přes to, že zde začínal, získal deseti minutové zpoždění. Vlak se konečně dal do pohybu. Urazili jsme v něm celou jednu zastávku. Cestou zahlédl Netopejr z okénka trosky automobilové skupiny,nebo-li Hopa, Páju a Žabžu s Novou. Všichni čtyři se navzájem docela dost pošťuchovali. Samozřejmě nás nenapadlo nic jiného, než se jim vydat naproti. Sice to bylo na opačnou stranu než tábořiště, ale to nikomu nevadilo

Po šťastném shledání jsme společně dorazili na tábořiště, kde již bylo postaveno tropiko, ale stany téměř žádné (náš ani jeden). Po chvíli si postavil stan ještě Netopejr. Podobnou snahu projevila i naše děvčata (Žabža, Lenka a Nova), ale jejich stavba stanu skončila hned v zárodku, neboť nemohly nalézt takové nepotřebné komponenty, jako jsou tyče. Ve všech přítomných to vyvolalo obrovské pobavení. Trochu je to naštvalo.(Kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám.)

Mezitím se většina zmožených cestovatelů okoupala v blízké nehluboké řece. Pro čtenáře, nad hrázkou bylo místy až po kolena vody. Po koupeli jsme slupli uvařené knedlíky s cibulkou a počali lenošiti. Hlavně ve spacácích nebo zachumlaní do různých částí oděvů, neboť se soumrakem přišla i hejna komárů. Lenošení se převážně skládalo z pozorování a sledování oblohy posypané hvězdami.Vedl to Tomáš s Bárou. Tato nenáročná činnost plynule přešla ve spánek, který ukončil dnešní dlouhý a náročný den.

 



Předchozí  - Následující