8. DEN

BOČ - KLÁŠTEREC

sobota 26.8.1995


Dnešní den začal pro některé velmi časně. Ve tři vzbudil Márty Viktora (takto lékaře výpravy) slovy: "Viki, pojď mi pomoct, Mončičák se poblil!" Nedlouho potom se dostavil i Ondra s podobným problémem. Naštěstí to již byli všichni postižení a po troše chlácholivých slov odešli zpět do spacáků.

Ovšem podivným zážitkům toho rána nebyl ještě konec. Jako první vstávala služba vedená dnes Žluťákem. Ten šel jako obvykle vzbutit svoje popdřízené. Jaké však bylo jeho překvapení, když našel ve stanu jen Novu a po Lence ani stopy. Naštěstí Anča zaslechla povědomý smích ze stanu obývaného Mlžem, Pavlem a jak se později ukázalo i Tomášem a samozřejmě Lenkou. Po následném vyšetření událostí minulé noci vyšlo najevo, že zábavy ve stanu se účastnila ještě Píďa, ovšem nedostatek místa ji donutil odejít spát do stanu, který legálně obývala celý puťák. Vzhledem k tomu, že ostatní členové služby již byli před stany, nedala se celá záležitost jen tak přejít a dostala se i do bulvárního puťákového tisku a následně i do tohoto povídání.

V deset dodělala služba snídani, a jelikož všichni již byli vzhůru, mohli jsme jíst. Byla rybí pomatlánka, a jako obvykle někdo remcal, že to není k jídlu a někdo si pochvaloval. Za občasného mrholení začínáme balit. Fasujeme jablko a sušenku ke sváče a vyrážíme na poslední kilometry letošního puťáku. Čeká nás hezký 13 km dlouhý úsek plný peřejí. Podle některých je to nejhezčí část Ohře vůbec.

Projíždíme důkladně provalený jez. Řeka zde klidně protéká a na jez ukazují jen zbytky přehrazení u obou krajů. Ovšem viditelně se zde něco buduje, a možná příště již může být všechno jinak. Plavba probíhá velmi poklidně a díky dostatku kamenů v celé šíři řeky se dnes nikdo nenudí.

Překvapivě brzy dorážíme do cíle v Klášerci (ve 13.30). Tábořiště není z řeky vidět a nebýt Blechy, asi by jsme ho jen těžko hledali. Vlek je naštěstí na místě a my, po krkolomném vynášení lodí po úzkých schodech, rozbíjíme náš poslední puťákový tábor. Dáváme oběd a skupinky se pomalu rozlézají do města. Matouš s Blechou vyrážejí na nedaleký hrad. Po návratu se od nich dovídáme, že žádný hrad nenašli a pouze třikrát obešli město, ovšem po značené turistické trase. Někteří dohánějí co nestihli naspat v noci a polehávají až do večeře. Ta se dnešní službě obzvláště povedla. Byl obyčejně neobyčejný buřtguláš a všichni se po něm dost olizovali.

Po krátkém zažívání a zjištění, že kytara je k nepotřebě (rozklížený krk), provádíme oblíbenou masáž páteře. Mezitím se setmělo a většina se přesouvá k ohýnku, kde se mluví o budoucích akcích, které nás čekají na podzim, ale i o příštím puťáku. Což takhle Hron!?

Kolem půlnoci se ti otrlejší odsunuli k sousednímu ohni u kterého panovala rozverná nálada a pělo se tam až do brzkých ranních hodin.

Ovšem to už je vlastně neděle .


Predchozi Nasledujici