7. DEN

BOČ - KLÁŠTEREC

sobota 26.8.1995


Dnes vstáváme okolo osmé a služba pod vedením Árnyho a Martiny nám k snídani připravila chléb s marmošou, kterou namazali nožem od pálivých paprik. Všem to moc chutnalo! Po snídani šli Ondra s Válcem vykoupat opravenou loď. Všichni ostatní si pomalu zabalili a vydali se na dnešní putování.

V pohodě sjíždíme Hubertus a bavíme se pozorováním ostaních projíždějících lodí, které s jekotem a křečovitým držením bortů sjíždějí drsnou vodu. Čeká nás etapa, kde není nic jisté. Nemáme nakoupeno ani na oběd, neznáme přesné místo tábořiště a vyrážíme do pro nás téměř neznámé části řeky. Zde nám nepomůže ani kilometráž, jelikož jsme se již přesvědčili, že její údaje často neodpovídají skutečnosti. Musíme proto spoléhat na náhodu.

Máme štěstí a v Kyselce nás dva kluci posílají k soutoku s potokem, kde je obchod. Zde ovšem nastávají problémy. Nejprve se Válec nemůže dostat k Pájově konvi a tudíž k penězům. Po příchodu k obchodu zjišťujeme, že otevírají až za 3/4 hodiny. Jelikož nás do krámu vyrazilo asi 15 děláme docela rámus. Ten upoutává pozornost majitele obchodu a díky Kosmičově brilantnímu vyjednávání se odhodlává vpustit nás dovnitř. Děláme velký nákup na celý víkend. U vody dáváme dlabanec a připravujeme se na další cestu.

Při naloďování propukají v některých posádkách nepokoje(Anča, Žluťák a Pavel s Lenkou), ovšem háčci jsou umravněni svými kormidelníky a všichni vyrážíme na další cestu. Míjíme pěkný jez s božským válcem. Matouš jede s prázdnou lodí, Žluťák spouští a nabírá spoustu vody. Ostatní jez takticky obnášejí. Většina dává koupačku a skáče do bublin pod jez. Je zde pěkné i když trochu drahé tábořiště.

Zbytek odpoledne probíhal v pohodě, až na občasné hádky v posádkách a posléze mezi loděma, provázené ohromným stříkáním. Během několika kilometrů je většina posádek téměř úplně promočená a spory pomalu utichají. Dorážíme do Vojkovic, kde by mělo být dnešní tábořiště. Pravděpodobně ho míjíme a nám nezbývá než pokračovat dál. Řeka tu naštěstí teče, je hezky peřejnatá, a tak nám dalších 8 km plavby nepřipadá tak dlouhých. Cestou vylovily některé posádky, s vidinou snadného zisku, z řeky přepravky od minerálek. Po přistání opět propukly nepokoje v posádkách (Fíla, Kosmič).

Rozbíjíme tábor a služba začíná vařit večeři. Pavel si otevírá masérský salon a zájemcům dře kůži z těla. Po výborném rizotu se opět rozprcháváme na procházky a jen pár nadšenců zůstává u ohně, kde se snaží překřičet kolem jedoucí vlaky, táboříme totiž na loučce hned pod náspem.

Někteří však jdou spát až velmi pozdě.


Predchozi Nasledujici