IV. den 
  Nová Ves - Suchdol
 23. 8. 1997


 

Vstáváme časně již v 630. Balíme loďáky a snídáme. Náhle se přiřítí Ruda s busem. Bleskupomalu navazujeme. Ruda se na to po chvíli nemůže dívat a začne navazovat, s čímž mu spíše méně než více pomáháme. Konečně odjíždíme. Cesta probíhá v celkem klidném duchu. Pigmej nám posílá po autobusu články z dívky. Postupně ale všichni upadáme do hlubokého spánku.
Zakleté království aneb růžovoučký sadíček
Kolem poledne dorážíme do Suchdola a rozhodujeme se, že pojedeme horní úsek z Nové Vsi. Takže se rychle převlékáme do vodního, dáváme si jogurt, o kterém si myslíme, že je to malá sváča před obědem. Necháváme v Suchdole naše leklé duše (Martinu a Řízka) a jedem. Cestu zpestří opět Pigmej, kterému se podaří vyhodit Píďiny šátkošaty z okna jedoucího busu po té, co si je všichni vyzkoušeli. Pigmej běžel pro šátkošaty a Ruda mu zatím ujel s autobusem, čímž donutil Pigmeje jedoucí stroj doběhnout a notně ho rozhněval. Zazněla i ostrá slova: „Ty dědku! Já ti to rozšroubuju!".
Naštěstí jsme již byli na místě a tak místo šroubování  došlo k odvazování lodí. Jako první vyrazil Tomáš ze Slávie, který se vracel s Rudou. Nám to trvalo trochu déle, ale nakonec se nám to také podařilo. Byla jedna hodina. vystup si na strom
 
Hned na prvních metrech se ukázalo, že to nebude žádná procházka růžovoučkým sadíčkem. Koryto bylo plné popadaných stromů, přes které jsme museli lodě obtížně přetahovat. Z počátku to byla docela sranda, ale po deseti stromech zamrzl úsměv na rtech skoro všem.
Někteří lidé na tom byli špatně a ochladili si hlavu i s lodí (Arnošt s Pájou). Oba jsou však zdatní vodáci a Arnošt si uchoval svou zasádrovanou ruku nad vodou.
 
Ostatní je zanedlouho následovali a někteří nejen jednou. Panda s Plachťákem, Pigi s Táborníkem (1, ale Pigi se při této akci nabodl na větev), Jiřík (na singlu, ale eskymoval), Lenka s Drobkem (jednou). Někteří také opustili loď mimo břeh, speciálně Žabža, která pravidelně při povelu „vystup si na strom" dělala provaz, po němž pokaždé končila ve vodě. Přes časté dotazy však stále zapírala jakékoli požití omamných látek. Přelez, přeskoč, ale nepodlez!

Po čtyřech hodinách a deseti kilometrech nás všechny zahnala bouřka pod jeden most. Odtud jsme se vydali na zbylou polovinu tratě. Cesta se pomalu stávala monotónní. Zatočit, zatočit, přenést, podlézt, .... Poslední opozdilci dopluli do tábořiště až za šera.
 
 Služba narychlo uvařila k večeři sekanou, brambory a zelí. To bylo opravdu vynikající. V tábořišti v ten den zrovna pořádali zábavu. Říkali, že skončí v jedenáct, ale nějak se jim to protáho až do 100. Někteří jedinci se tam drobet zdrželi. Ti rozumnější si však šli lehnout.


Předchozí  - Následující