III. den 
  Jupí zpátky 
 22. 8. 1997


 

Vzbudili jsme se ozářeni sluníčkem, a  po chvíli rozkoukávání se vyplazili vstříc klasické puťákové snídani. Zdlábli jsme si svůj chlebíček s marmeládičkou a máslíčkem a pomalu se počali oblékati do vodáckých věcí. Na některých z nás se již počaly objevovati příznaky nevyspalosti (což je pro vodáky obzvláště nebezpečné) spojené s nevolí jíti do vody (účastníci nočního výletu do Prahy).
 
 
Nástrahy záludného kanálu
 
Drobet jsme se okoupali, ošplíchali a jiné části svého těla omočili, také jsme testovali naše kajáčky, které již ráno za nižšího stavu vody zahřáli naši méně zdatní, avšak odvážní jedinci. Po plavacím výcviku přišla na řadu svačinka, na které jsme si  pochutnali, až jsme se za ušima olizovali. Poté se naši „velcí" kajakáři jali sjížděti slalomovou trať nebezpečného a záludného kanálu, který jim kladl veliké nástrahy. Jejich vynikající časy se od sebe hodně lišily a byla na nich vidět vyježděnost a individuální dovednost. Po čase se na horním úseku pokusili o to samé i zbytkoví členové naší puťákovičkové výpravičky. Byl to pro všechny neopakovatelný zážitek. Ozbrojeni nezbytnou vodáckou výbavou se naše mladé kajakářské naděje soukaly do kajaku, aby smočily pádlo ve vlnách a ukázaly v běsnícím živlu svoji malou dovednost a nezkušenost. Prudký proud strhával kajaky a umdlévající údy závodníků s ním zápasily a soupeřily do posledních sil. Někteří svedli svůj boj velice úspěšně, někteří nikoliv. Snaha byla dobře viditelná na výsledkové listině našeho velkého závodu.Žabža
 

Pak  jsme se nadlábli, ještě jednou proplavali kanál, zabalili bagáž a evakuovali tábořiště směrem na vlakové nádraží. Zahlceni spoustou volného času jsme se uvelebili za nádražní budovou a užívali si chvíle zaslouženého klidu. Bylo to super. Z poklidného polehávání nás vyrušil příjezd vlaku, jenž nás odvezl do kýžených Kralup, kde jsme chvatně přestoupili a pokračovali v jízdě do Prahy. To bylo bájo. Juj. Tramvají číslo 3 se nenápadně přesunujeme z Masarykova nádraží až na Bošán. Přibalujeme věci, vaříme si večeři (něco zajímavého, zeleného, s prapodivnou chutí a zápachem. PS: ty těstoviny byly odporně natvrdlé). Zvolna uvadáme a pomalu uléháme až na akční skupinku kulečníkových „hráčů", kteří odešli za svým cílem okolo 2130. Nedočkavi jejich návratu usínáme, kde to jde. Tento vražedný den končí čtvrtou hodinou ranní návratem výletníků.
 
 
 

 


Předchozí  - Následující