XI. den    Bufet U Ježka - Dobronice 
    30. 8. 1997



Ráno nás vítá zatažené nebe, ale neprší! Cvrčkova služba vydává k snídani nejen tři rohlíky původně plánované, ale i ten čtvrtý - původně ke svačině. Hop si dává špekáčky, ale při opékání mu jich malá část (4 ze 6) spadla do ohně a musel je vytahovat. Přesto stále slídil kolem stanů a pořizoval dokumentující fotografie. Konečně se podařilo uvařit čaj. Jelikož jsou již někteří lidé v mokrých neoprenech, zahřívají se tím, že si lejou čaj do neoprénových ponožek. Někteří (Žabža) nezůstanou jen u ponožek, ale lejou si čaj i do rukavic (pravda,  za vydatné pomoci kamarádů). Kolem desáté dobalujeme, Pája (jak je jeho dobrým zvykem) vstává a všichni vyrážíme na poslední etapu do Dobronic.
 
  Hned na začátku si „vychutnáváme" Papírnu, kde se sice až na Cvrčka, který eskymuje, nikdo neprásk. Někdo si trochu zajezdí, ale protože je pořád dost chladno, jedeme dál. V pohodě překonáváme další jez a nad Kvěchovým mlýnem Arnošt uzavírá sázky, která loď se cvakne. Typuje Pigiho, Táborníka a Plachťáka s Pandou. Cvrk si přisazuje na Arnyho se Zuzanou. Nakonec se to podaří jen Pigimu s Táborníkem, i když Válec s Novou od toho také neměli daleko. To je při další jízdě inspiruje k rychlému pádlování, aby se zahřáli. zatracenej šutr
 
  Protože máme část cesty za sebou, dáváme na vodě svačinu, kterou jsme snědli už k snídani. Nejdříve to vypadalo na 10 min, ale po krátké debatě je vydáván chleba se sýrem. Jez Matoušovský mlýn většinou přenášíme, ale někteří ho jedou a někteří se i cvaknou (Mlž s Janou) a jiní (Pája se Žabžou), po dokonalé signalizaci Jiřího, zaboří špičku pod skálu až po přední lavičku (no co, je to jen materiál). Moc nepospícháme, takže se necháváme víceméně snášet proudem.
 Mlž ztrácí tu „svojí háčku" a posléze i pádlo. Takže kousek (asi 1 km) pádluje rukama. Potom ukořistil někde skládací dvojpádlo, a bleskurychle a střelhbitě dohnal Páju se Žabžou. Po krátkém boji ji připravil o její pádlo a předal ho Honzíkovi, což ovšem nevěděli. Takže jim nezbylo nic jiného, než následující jez sjet bez aktivní pomoci háčka, což se projevilo „jen drobným" škrtnutím o traverzy u břehu.

Jak se blížíme k cíli etapy, zvětšuje se počet postříkaných háčků, což vede k hromadnému cvakání. A tak se konečně dozvídáme, kdo měl nepromokavě zabaleno a kdo ne. Většina ne. Postarali se o to Cvrček s Bárnym. Vydru si ovšem zvládl Mlž cvaknout sám, samozřejmě za vydatné pomoci Žabžy (y na vlastní přání). Mlž byl nekonečně šťastný, neboť si špatně zavřel konev a tak měl všechny věci a k tomu 10 000,-- Kč (erárních) mokré.
 
 Cvrčkova služba vaří polévku a ostatní obléhají místní bufet a hrad. Po polévce se připravujeme na dlouhé čekání na autobus, které není zase tak dlouhé, jak jsme čekali. Setřásáme poslední jablka ze stromu a autobus odjíždí, přičemž do něho za jízdy naskakují někteří jedinci, kteří se zdrželi v bufetu. Cestou do Prahy nabíráme Hopa s kolem, který jel napřed.
 Na Bošánu pak shazujeme lodě, dáváme si horký čaj a chleba se sýrem. Jelikož je to poslední noc prázdnin, vyráží část lidí (Pigi, Cvrk, Bárny, Jana, Lenka, Martina) na kulečník. To se totiž musí oslavit. Jiní se učí s Pájou na Bošánu řídit a nakonec jedou Páju domu vyžrat. Zbytek lidí zůstává na Bošánu a dělá samé vypečené věci a hraje různé hry. Po půlnoci se postupně ukládáme ke spánku. Poslední vytrvalci uléhají až k ránu.

Tutovka

Předchozí  - Následující