Út 29.8. Přerov-Troubky

Probouzeli jsme se s pocitem, že nám zase kdosi chybí. A opravdu! Některým až teď došlo, že tu není Tomáš, který musel odjet za prací. Tuto truchlivou zprávu jsme zajedli výbornou sýrovou pomazánkou. Při snídani jsme se dozvěděli, že na začátku dnešní etapy nás čeká průjezd Přerovem a cíl bude v Troubkách, po povodních známé vesnici. Nezaháleli jsme a rychle jsme se připravili k odjezdu (spíš připravili než rychle, ale přece). S řidiči jsme si dohodli spicha v Přerově, a tak obohaceni o důležité poznatky jsme odrazili od břehu. Poklidná cesta mezi okrajovými domky Přerova se zanedlouho změnila v rušnou, ale pobavení hodnou. Schválně jsme zpívali, co nejvíce nahlas, pod každým mostem. Zaprvé zde byla trocha stínu a navíc nás bavilo pozorovat kolemjdoucí, takže jsme se zde drželi zuby nehty. Bára ještě ke všemu začala napodobovat smích své spolužačky, který opravdu nejde popsat. Vzdáleně připomíná hýkání praštěného osla. V zápalu zábavy jsme málem přehlédli naše řidiče. Ti na nás mávali ze břehu a my dlouho přemýšleli, zda má smysl pro ně tak daleko jezdit. Nakonec jsme se slitovali a nabrali je. Vlastně až na Páju, toho jsme vyslali se třema babama koupit puťáková trička do města. Loď jsme jim svezli pod další jez, kde jsme na ně o chlebu s paštikou a v naprosté pohodičce čekali. Oni se zatím spoře oděni potulovali po městě, kde asi malinko pobuřovali. Trička nakoupili hned v prvním obchodě, ale sehnat krám s fixama na textil bylo malinko těžší. Svou přirozenou inteligencí a šarmem to zvládli a poklidně se vraceli k vodě. Neodhadli však na které straně řeky na ně budeme čekat, a tak museli dlouho a dlouho přemlouvat a prosit, než je Fikus s Mravencem převezli k lodi. A zase jsme "mohutně" pádlovali. Ale díky tomu, že už jsme si na obtížnost řeky zvykli mohli jsme se zabývat jinými činnostmi jako např. čtením oblíbených poučných časopisů. Jezy jsme povětšinou moc neřešili a v klidu je spouštěli, i když pak některým jedincům málem odpluly. Tábořiště jsme poznali okamžitě, neboť bylo označeno trianglem z pádel a cesta od vody byla lemována házečkou. Tak hezky se o nás staral rybařící Jelen. Jakmile jsme zmerčili nepřehlédnutelné a pochopili že dnešní cesta je u konce strhli jsme menší vodobahenní bitvu, která místy končila i strháváním kraťasů a rozepínáním plavek. Hned po převléknutí byl vyslán rychlý posel Luxa do Troubek pro vodu. Zbylí zatím měli jediný a prostý úkol - uvařit šprdlochy. To se jim jaksepatří vydařilo i přesto, že je nikdy neokusili. Po jídle se naskytla otázka co s načatým večerem. Někteří (Pája) neměli zapotřebí tuto otázku řešit, protože hned po příjezdu vytuhli a spinkali až do rána. Zbylá většina zasedla k ohni a kecala a zpívala tak, jak už to chodívá. Vcelku brzy si nakonec šli lehnout i ti nejvytrvalejší, aby si zítra mohli vychutnat poslední vodní etapu. Tak dobrou!!!!!!!!!!


















Předchozí Následující
Úvodní stránka