Po 28.8. Lipník -Přerov

Ráno raníčko nás probudilo sluníčko a hlavně snídanička, pro kterou nám dojel Mlžák s Pimprdlačkou. Všichni se budili s dobrou náladou, jen Čipovka a Nova měly nepříjemný pocit, že příhoda s chemoprenem se jim nezdála. A opravdu. Každá měla mezi krásnými pramínky vlasů slepené dredy. Chvíli se čertili, ale nakonec si Nova nechala ustřihnout slepené konečky od Jiřího, který si u toho zpíval Pramínek vlasů... a Čipovka se psychicky připravovala na Veroničin večerní kadeřnický salón. Ale tyhle dvě nebyly jediným terčem ranních srandiček. Prostě tu byla diskrimace žen, jako vždy, a tak se děvčata postupně ocitala v Čipovčině loďáku. Po ranních hrátkách, které vyprovokoval Tomáš s Ondřejem, jsme se pokojně sbalili a nashromáždili své batožiny k autům. Tady už je vybraní siláci systematicky cpali do jednotlivých vozidel. Náhle se ozval telefon a LX, Píďa a Honzis nám hlásili, že už jsou na cestě. V půli rozhovoru z nich vypadlo, že k nám dorazí tak za dvě hodinky. Všichni jsme se shodli na jednom, čekat na ně nebudeme, třeba nás dojedou. Nechali jsme jim na břehu deblovku a vypustili řidiče k místu dnešního tábořiště. Sami jsme pak vyrazili čekat pod jez. Ten jsme museli obnést, což nám ani takhle po "ránu" nečinilo velké potíže. Dlouhé zahálení jsme si chtěli zkrátit u místního bufetu, který byl bohužel ještě zavřený. Tak dlouho jsme ale občerstvení obléhali, až nám mladičká dcera pana vedoucího otevřela a skrz mříže nám prodávala jednu zmrzlinu za druhou. Počítání jí sice dělalo malinko potíže, my jsme jí však vždy ochotně pomohli. Když konečně přijelo naše přepravní komando, vyslechli jsme si napínavou historku, jak se Jiří cestou ztratil a zase našel. Při odjezdu se opět ozval mobil a v něm hlas LX, který se nás snažil ukecat, abychom na ně počkali. Tvrdil, že jedou 140 km/h a za chvíli u nás budou. Ačkoliv to zkoušel na Páju a většinu děvčat, nakonec mobil vždy skončil v rukou nějakého takového, který hovor prostě a jednoduše utnul jedním kliknutím na červený čudl a my vyrazili dál po mokré cestě. O kousek níž na nás čekal další jez, a protože jsme byli přecpáni bezpočtem zmrzlin, nechtělo se nám ho obnášet. Prostě jsme nechali lodě samovolně sklouznout a dole jsme je pochytali. V cestě jsme pokračovali po řece, protékající malebnou krajinou a četnými mělčinami. Lodě, jež se rozhodly tento den zasvětit především prohlížení této malebné krajiny, jsme museli nemálokráte opustit a chtě nechtě šlapat po kotníky ve vodě. Jakmile voda dosáhla do půlky lýtek mohli jsme opět nasednout a vesele bejčit dál. Po poledni dojelo trio Honzis, Píďa a LX poslední loď. Přivítali se mírnou bitkou. Na trýznivém slunci zase všichni rychle oschli, takže se vlastně vůbec nic nestalo . Za radostných příhod jsme dojeli až do cíle dnešní etapy. Po velkém vítání s nově příchozími jsme se převlékli a skupinka nákupčích vyjela do krámu. Tedy nejprve pro druhé auto, stojící v Lipníku, a pak teprve za potravou do Přerova. Toto město se jim stalo osudné a i když jeli po šipkách neomylně do Delvity, po mobilování s druhým autem se náhle museli otáčet na konci města. Luxík mezitím k Delvitě opravdu dojel, ale kupodivu nikde neviděl Pájoladu. Opět mu tedy volal a po složitém vysvětlování polohy souřadnicovým systémem jsme se dost náhodou našli na kruháči. Usoudili jsme že nejlepší místo pro náš nákup bude supermarket u dálnice. Dojeli jsme k němu a jali jsme se nakupovat. Po chvilce nám to tady však přišlo příliš drahé, a tak jsme vyslali předvoj s půlkou nákupu a sami vyrazili do Billy. To však bylo překvápko, když Billa byla ještě dražší. Přestali jsme přemýšlet ekonomicky, nakoupili nezbytné suroviny a rychle odfrčeli do nocležiště u včelích úlů. Když jsme přijeli zpět byl zde jen Jiří s Lenkou zahaleni do celty, ze které se ozývalo jen pravidelné škrábání kovu o kámen, jak Jiří brousil nože. Ostrost nožů hned vyzkoušela Pimprdlačka s Čipovkou krájející maso. V půli vaření se na nás přišel podívat zbytek osazenstva, který se před komáry schovával v místním sportovišti. Jakmile zjistili, že večeře ještě není, nasedli do Luxoena, s Veronikou za volantem, a odjeli zpět. Tím pádem se nás k večeři sešla jen slabá polovina. Nacpali jsme si břicha k prasknutí, ale protože jsme kamarádi trochu masa jsme jim přece jen nechali. Ještě že tak. Za chvíli se na nás vrhli celí hladoví a hrnec vylízali do dna. Jelikož se mezitím setmělo a nedalo se už sportovat, sesedli jsme se kolem ohně a vyprávěli si veselé historky, hráli a zpívali. Náhle Mlže napadlo, že pro zpestření večera by Týna mohla zatančit břišní tance. Po chvíli přemlouvání začal Jiří bubnovat a Týna rozhýbala své tělo do neuvěřitelných tanečních kreací. Za svůj výkon sklidila ohromný potlesk a po naplnění jediného přání dnešního večera jsme se pomalu vytráceli do svých spacáků. Jen Tomáš a pár jeho největších příznivců vydrželi do rána, tedy do doby, než Tomovi jel vlak.

Předchozí Následující
Úvodní stránka