Ne 27.8. Odpočinkový den

Heslo dnešního dne by mohlo znít: "Hledej mě mezi kousky popela", neboť se všichni spící kolem ohniště, hlavně Grizzly, probudili zasypáni hromadami popela. Čekala na nás už připravená snídaně, kterou nakoupil Mlž, když vezl Pavlínku na vlak. S plnými žaludky jsme začali řešit problém dne, a to zda pojedeme dál nebo se půjdeme podívat na hrad. Ondřej s Tomášem, kteří chtěli jet mermomocí dál, vykřikovali že každého, kdo chce jít na hrad hodí do vody. Jak řekli tak udělali, takže po chvíli chodilo táborem několik navlhlých osob a chvíli se máčela i Týnina konev s Veroničiným spacákem. I přesto jsme nakonec vyrazili na Helfštýn, kde se tou dobou konalo kovářské klání Hefaiston 2000. Abychom výstavu stihli, vyvezli jsme se k hradu kyvadlovou dopravou. Tady jsme zhlédli umělecká díla kovářů i samotné mistry při práci. Spatřili jsme všechno od svícnů až po slepici, která jedla hřebíky. Těžko odhadnout, kdo co uznal za nejhezčí, neboť jsme se před hradem rozpadli na x-tice s tím, že se ve 1330 sejdeme zase tady. Bohužel se nás sešla jen polovina. Zbytek se stravoval u stánku, čekal na WC nebo se prostě jen tak koukal po suvenýrech. Když jsme zase byli všichni pohromadě, zaujal některé obrovský středověký katapult, a aby toho nebylo málo museli ho jít okouknout. Pak už jsme opravdu vyrazili příjemnou lesní cestičkou dolu do města. Ale co se nestalo, cestou se někde opomněla Hubert. Parta hledačů jí vyšla v ústrety a zbytek se zatím usadil v nedalekém restauračním zařízení. Čekání bylo dlouhé, ale účinkem se neminulo, Hubert se našla. Teď už jsme se opravdu mohli vydat přímo do tábořiště, kde na nás netrpělivě čekaly Šmudla s Novou, které byly po celodenním slunění krapítko spálené. I my jsme byli zprahlí po celodenním výletě, a tak jsme se šli schladit do Bečvy. Jak už to tady chodí někdo dobrovolně a někdo zase ne. Jako včera tak i dnes jsme ještě před večeří zkontrolovali bufet, kde jsme si navíc zahráli i nohejbal. Zatímco my jsme všelijak blbli, Bára s Veronikou a nějakými těmi pomocníky nám připravili brknedlíky se zelím kyselým a uzeným. U jídla nás zastihla rodina Pimprdláků, která to s námi potáhne až do konce. S přibývajícími hodinami začínalo býti chladno a přibývalo i komárů. Zapálili jsme raději oheň, abychom se ohřáli a zahnali ty mračna ohavných stvoření, která nám pila krev. A protože dnešek byl náročný a my už to tu takhle táhli týden, vytuhli jsme ještě před začátkem nového dne. Tedy jak kdo. Někteří nadšenci si dlouho do noci, spíš brzkého rána, povídali se Žirafou. Ten za námi přijel jen na skok a ve 230 mu zase jel vlak z Hranice, kam ho jeho spolubdící kamarádi dovezli autem. A ještě dva poťouchlíci nespali. Jiří s Grizzlym byli totiž natolik živí, že je nenapadlo nic lepšího než slepit Čipovce a Nově, ležícím vedle sebe, vlasy chemoprenem. Když se obě probudili s pocitem, že je něco tahá za vlasy mohli se ti dva potrhat smíchy. Nakonec si šli i oni pokojně lehnout.

Předchozí Následující
Úvodní stránka