Pá 25.8. Choryně-Hranice

Dnes nás výjimečně neprobudily sluneční paprsky, ale sychravé téměř podzimní počasí. Celí prochladlí se začínáme pomalu balit a trochu života do dnešního ospalého rána vnáší až Ondřej, který má zase prudivou náladičku. Postupně bere do rukou jedno zavazadlo za druhým a zkouší stupeň nasákavosti jednotlivých testovaných objektů. Majitelé to většinou špatně nesli, takže Ondřej byl postupně otloukán, ale ani to ho očividně nedokázalo zastavit v jemulibé činnosti. A tak když se při snídani na chvíli vytratil, otočila se pruda proti němu a Grizzly mu na oplátku vyndal z motoru kabel od rozdělovače. Po snídani se v poklidu balilo, jen Ondřej neustále vykřikoval něco o odjezdu za půl minuty. Jeho skřeky nikdo nebral vážně, neboť jsme moc dobře věděli, že jen tak neodjede. A taky že ne! Jakmile byla auta plná, sedl Ondřej za volant a chystal se nastartovat. Samozřejmě mu to nešlo a jeho škopek ne a ne jet. Hned se kolem vytvořil hlouček smějících se radilů, kteří Ondřeje vytáčeli svými dobře míněnými radami. Dokonce ho i napadlo podívat se na motor, ale protože tomu houby rozumí, nic mu tam nescházelo a on byl čím dál víc rozmrzelý. Chvíli jsme ho tlačili i přes to,že jsme moc dobře k čemu mu to bude. Nakonec si sedla za volant žákyně Ondroautoškoly Bára a ejhle škopek se rozjel. A kdyby jenom to, aby byla pruda dotažená do konce, Bára šlápla na plyn a malinko Ondřejovi ujela. Ten ji musel docela dlouho dobíhat, ale pak se Bára slitovala a předala mu volant, aby sama mohla odjet s ostatními na devítce. Páni řidiči odvezli auta do loděnice v Hranici a my jsme byli nuceni na ně dost dlouho čekat u prvního mostu. Pak už jsme všichni společně vypluli po vyschlé dravé řece. Schopný vodák by na první pohled usoudil, že se zde nedá prásknout, ale byli tu i tací, co to dokázali. Nejprve to byl Ondra s Jirkou, Lenčini spolužáci, na nasypaném jezu a pak Kožich s Hubertem se vlastním přičiněním otočily na úplném voleji. Řeka ubíhala v dál, ale nám dnešní etapa připadala nekonečná, takže nás velmi potěšilo, když jsme vjeli mezi lázeňské kolonády. Svou radost i přítomnost jsme dávali hlasitě najevo. Hlavně Ozzy hrající na kytaru slavil úspěchy s písní o Pepíčkovi z Afriky, dokonce si i pár okolojdoucích vyžádal přídavek. Propluli jsme městem, kde jsme ještě pro pobavení publika stihli utopit banán při lehké odpolední svačince. Po náročném překonání vzdutí jsme konečně dospěli k cíli. Než Pája dohodl, kde vlastně budeme spát, Ondřej s Mlžem se chtěli pomstít děvčatům z devítky, že dnes vůbec nepádlovala. Tato myšlenka se zalíbila i jiným, a tak ve vodě skončilo i pár nic netušících, zrovna dorazivších posádek. Například pohled na Čipovku vyvolával u kolem stojících výbuchy huronského smíchu, protože v nafouknuté Jiřího suché bundě vypadala jako panáček Michelin. I přes to, že nám všem a hlavně těm mokrým byla hrozná klendra, museli jsme ještě vynosit všechny lodě, než jsme se konečně mohli převléci do vytouženého suchého oblečení. Protože jsme celý den nejedli začali jsme do sebe pod tlakem cpát rohlíky s paštikou. Bohužel se najedli jen ti rychlejší a silnější. Raději jsme se vrhli na přípravu večeře. Mezitím ještě Veronika dostala do ruky klíče od Pájolady, deset deka důvěry a povolení zaparkovat mezi dva stromy. Poté, co jí to párkrát chcíplo a za posměchu místního nohejbalového mužstva se na Verunu usmála štěstěna a ona bez sebemenší újmy na svém zdraví či Pájově autě zaparkovala. No jo, ženská za volantem, auto bez řidiče. Večer si k našemu ohni přisedli místní vodáci a během rozhovoru jsme se od divokých vod a Čerťáků dostali až k výhodám teplé sprchy. Tu nám hned na požádání odemkli. Mělo to však jeden háček. Inzerovaných tři sta litrů teplé vody se někam zaběhlo a zbyla nám tam jen ta pomalejší studená. I tak jsme si ji dost užili, protože jsme potřebovali smýt prach a špínu z cest. Po této očistné koupeli jsme si šli očistit duši do města. Po prohlídce historického centra Hranice jsme se vrátili ke skomírajícímu ohýnku, který jsme rozdmýchali a ještě si u něj zapěli pár písní. A pak už hupky dupky do postýlky, tedy spíš do spacáčků.

Předchozí Následující
Úvodní stránka