Út 22.8. Veltrusy-BO

Hned po ránu jsme se rozdělili na dva tábory. První měli mokrý spacák od kolen dolů a druzí zase bolavá záda. To záleželo na tom, zda spali v autě nebo pod plachto, kterou někdo kamarádsky (podle nepodložených zdrojů to byl Vilíkův nápad) postavil švy proti vodě. Ať tak nebo onak vstávali jsme nedočkavě již v 9 hodin, abychom si od desíti užili poslední den na divoké vodě. Byla to zatím pouze naše hypotéza, ale později se do puntíku vyplnila, neboť Bečva nepatří mezi nejvodnatější řeky. Připočteme-li ještě suché letní počasí je z toho koryto bez vody (a taky že bylo!). Plány o ježdění nám malinko překazila reprezentační výprava slalomářů, která si usmyslela, že zrovna dnes, na tomto kanále a v tuto denní dobu bude trénovat. Protože jsme gentlemani a gentlemanky, milostivě jsme jim kanál na hodinu přenechali. Celí nadržení jsme chodili po břehu a záviděli, protože i když v noci sprchlo, už se vyjasňovalo a nám začínalo býti zase vedro. Okoukli jsme nějaké ty finty od profesionálů a v jedenáct nastal kýžený okamžik. Nikým nerušeni jsme započali náročný vodácký výcvik. I dnes se objevovalo mnoho nových kajakářských tváří po celé délce kanálu. Dokonce i Hop, náš hlavní trenér, se nasoukal do Bobra. Nacházel si mnoho výmluv, proč mu to asi nejde (pro ukázku jen pár z nich: nerozježděnost, malá loď, široké boky,….), ale v závěru se také nechal vidět jak si s ním vesele pohrává váleček, což pro Hopa znamenalo eskymovat( tedy jen ve větší většině případů). Ve chvíli, kdy jsme se pořádně rozjezdili a kanál nás začal bavit, nám vypnuli vodu, hadi! Zatracení elektrikárníci! Poslední jízdu jsme tedy absolvovali jako obvykle za nízkého stavu. Dodrncali jsme dolů a celí vyhladovělí se pustili do rybičkové pomazánky. Po vydatném a chutném obědě se náhle rozpoutala krémovokořeněná bitka. Hlavními a jedinými aktéry byli Arny, Cvrk, Veronika a Hubert. Pohled na ně byl opravdu úchvatný. Měli plné vlasy krému na opalování sem tam ještě přikořeněné sladkou paprikou. Na konci opravdu nebylo poznat kdo je vítěz a kdo poražený, protože všichni čtyři účastníci vypadali stejně hrozně. Snad jen děvčata měla mírnou nevýhodu delších vlasů, ale trestnou výpravu do ledové kanálové vody museli absolvovat všichni čtyři. Po osvěžující koupeli nám naštěstí tajemní dobrodinci zapnuli vodu, jinak bychom se asi prudili ještě dlouho. Plni elánu jsme naskákali do lodí a jali jsme se se topit. To nám vydrželo až do večera. Kupodivu to všichni přežili a dnešní nevypsanou soutěž o nejkrásnější nejkrysovatější krysu vyhrály se shodným počtem bodů Gazi a Veronika, přičemž bodování prováděla tajně ustanovená komise (Pája). Když jsme vylezli z vody čekalo na nás, zejména na Cvrčka, malé překvápko. Hubert, která usnula ve Cvrkově autě, po probuzení dostala hravou náladičku a protože jediná jí dostupná hračka byla izolepa , tak ji hnedle s vynaložením veškeré své fantazie a uměleckého cítění využila. Vytvořila z auta umělecké dílo závratné hodnoty. Každý volně ležící předmět uvnitř auta se náhle ocitl přilepen na volantu, palubní desce, okýnkách i čelním skle. Poté, co jsme se pokochali skvostným pohledem a Cvrk se uklidnil hozením Huberta do vody, jsme se vrhli do úklidu a balení. Původně plánovaný odjezd v osm se nám sice nepodařilo dodržet, ale snaha byla, takže jsme neodjížděli zas tak pozdě. Cestou jsme zaparkovali lodě v Tróji, kde na nás nečekaně vybafl LX. Potom už nás nic nezastavilo před rychlým přesunem do naší krásné loděnice. Nepřesouvali(y) se všichni, některé odešly s výmluvou, že si prý ještě musí něco zařídit. Slupli jsme večeřičku a připravili zbytek eráru, abychom ho ráno nesháněli na poslední chvíli. Pak už se každý zabavoval podle svého. Jakmile jsme se přehoupli do nového dne, šli jsme raději spát. Hezké sny!

Předchozí Následující
Úvodní stránka