Čt 31.8. Kroměříž -BO

Ráno jsme se probouzeli do pochmurného dne. Vše kolem nás bylo mokré a slizké po nočním dešti. Ke snídani byl puding do kterého se zapomnělo dát kompotované ovoce, čehož rychle využila banda mlsounů a s kompoty udělala velice rychlý proces. Po snídani začalo velké nakládání, balení a uklízení. Někteří museli být v Praze o něco dřív, a tak se naskládali do Luxoena a opustili nás ještě v prvopočátcích velkého úklidu. Ten nám vydržel vcelku dlouho, ale mi pracovití vodáci jsme to na svých bedrech unesli. Dokonce jsme měli tolik aut, že nikdo nemusel jet vlakem. Jeleni (krom Prckovky) se s námi rozloučili, neboť si ještě jeli užívat slunné dovolené. A nám nezbylo než si vybrat jednoho ze tří řidičů (Mlž, Ondřej, Pája) a nasádlit se k němu do auta. Výběr byl opravdu těžký, ale nakonec každý věděl ve kterém voze pojede. Všichni už si chtěli nasednout na příslušné místo, ale řidiči si včas vzpomněli na poutavou historku ze předešlého večera. Poučeni Mlžovým včerejším přejezdem kolejí nás ten kousek raději nechali jít pěšky, abychom v pořádku dojeli do Prahy. Chvíli jsme se sice obávali, že budeme muset stopovat, ale páni řidiči naštěstí neměli vtipnou a opravdu na nás za přejezdem počkali. Uvelebili jsme se ve vozidlech a rozjeli se ku matičce Praze. Cestou jsme ještě vyložili Jiřího, protože jel na hudební festival, čímž se v autech udělalo docela pohodlí. Při předjíždění na dálnici jsme dělali různé blbosti a u toho se trumfovali kdo víc. Jen Mlžovo auto bylo nějaké neakční. Za prvé nás moc nemohli dojet a když už tak všichni kromě řidiče spali nebo alespoň odmítali dělat blbinky jako ostatní. U benzínky jsme podnikli útok na WC, ale i na krám a kontejnery, kam jsme vyprazdňovali obsah deblovek (což znamená dost humusné odpadky). V průběhu další cesty jsme se nějak vzájemně poztráceli, což nám znemožnilo další trumfování. Živi a zdrávi jsme se sešli až na Bošánu, kam jsme přijížděli s nemalými rozestupy podle typu aut a řidičů. Tady nám nezbylo nic jiného než všechno z aut zase vyndat. Lidé se trousili domů a zase zpět, podle toho jak moc se jim stýskalo po domovech. Nakonec jsme se opět shledali téměř v původním počtu a vesele užívali ruchu velkoměsta. Spinkat jsme šli poměrně pozdě, ale na načerpání sil potřebných k opravám lodí to stačilo. DOBROU NOC!

Předchozí Následující
Úvodní stránka