St 30.8. Troubky-Kroměříž

Ráno raníčko osvítilo nás sluníčko a my museli vstát. Pravdou je, že některé probralo dřív a jiné později. I to nám jinak obyčejné ráno znevšednilo, neboť jsme se na úkor těch opožděnějších dost pobavili. Ke snídani jsme dojídali osmaženou cibulku s chlebem a náhle jsme si povšimli rozcuchaných osob trousících se ve dvouminutových intervalech od stanu ležícího stranou od všech ostatních. Nedalo nám to a podrobili jsme je křížovému výslechu, přičemž jsme se dozvěděli, že jeden byl první a druhej jednička. Kdo byl kdo jsme se sice nedozvěděli, ale i tak nás odpověď uspokojila a nechali jsme je v klidu najíst. Po snídani jsme si zabalili a nechali schopné jezdce znalé bezpečnosti silničního provozu, odvézt auta ke Kroměříži. V poslední chvíli jsme si uvědomili, že včera zakoupená trička vozící se celý den na lodi se stále máčí v deblovce. Notně mokrá a zahumusená jsme je tedy přenesli do vleku a vozy mohly odjet. Opravdu dlouhé čekání jsme si krátili poslechem kytar, rácháním se v Bečvě i Moravě (nutno podotknout že Bečva byla kapánek teplejší) a jízdou na matraci. Když se navrátili převozníci aut, vrhli jsme se na Mattonky, Magnesie a pomerančové Ondrášovky koupené za účelem dodržování pitného režimu v horku. A mohlo se jet. Morava byla nejen studenější ale i vodnatější než Bečva, takže jsme nemuseli tak často vystupovat a tahat. Hloubku v tom kterém místě si vyzkoušeli skoro všichni na vlastní kůži, protože Luxa s Ondřejem, po nedlouhé době, opět dostali prudivou a jali se cvakat deblovky, sami jedouce na stabilní devítce. Své útoky prováděli okatě a jednoduše, ale snad nikdo jim neunikl. Prostě Ondřej skočil a otočil, čímž se jeho zásluhou utopilo pár osobních věcí. Ke všeobecné radosti se nám podařilo účty vyrovnat hromadnou pomstou na devítce. Jak jsme si tak v pohodičce jeli, zjišťovali jsme, že řidiči vlastně moc netuší, kam odvezli auta. Začali jsme doufat, že Jelen opět nějak nepřehlédnutelně označí místo dojezdu. A taky že jo, neboť jsme nepřejeli. Vytahali jsme veškeré loďstvo na břeh a pustili jsme se do debordelizace, protože nám dnes posloužilo naposledy. Samozřejmě jsme zhodnotili díry způsobené naším neopatrným užíváním a taky nedostatkem vody. Jakmile byly lodě připraveny k zítřejšímu odvozu, vymýšleli jsme, co dobrého si dáme k večeři. První neshoda vznikla hned v počátku a to zda jídlo bude teplé či studené. Těch pár nadšenců pro pokrm studený jsme s přehledem přehlasovali. Další představy o jídle jsme nerozebírali a s velkou důvěrou jsme nákup svěřili do rukou Luxy a Ondřeje. A protože se nám nechtělo jen tak čekat na jídlo, část se nás rozhodla jet na pohár. V autě nás nebylo málo, takže při přejezdu železniční trati jsme málem urvali Mlžomobilu výfuk. Nákupčí nakonec zvolili kompromis mezi teplou a studenou večeří a přivezli buřty na opékání. K nim nám Bára s Veronikou připravily šopák, co prý nebyl šopák, ale byl dost dobrý. Na chleba nákupčí bohužel pozapomněli a o hořčici volali pohárové skupině do restaurace. Ti sice hořčici přivezli, ale nebylo jí mnoho. Pro chleba rychle vyrazilo dobrovolné komando složené z Páji, Novy a Čipovky. Netápali dlouho, neboť hned za prvním rohem narazili na paní která jim velice ráda poradila, kdeže je tady večerka. Po večeři jsme se rozpadli na malé skupinky, přičemž nejvíce nás sedělo kolem ohně. Ale ani zde jsme nebyli jednotní. Kytaristi totiž byli dost líní, a tak jsme kecali o všem možném a přemlouvali hudebníky, aby vyndali své nástroje. Hurá, konečně se to povedlo! Pěli jsme až do vyčerpání posledního kousku sil. Pak jsme si šli lehnout, ať už do stanu nebo pod širák. Ale dnes nikdo venku dlouho nezůstal, protože se poprvé za celý puťák strhla opravdová průtrž mračen. Ti, co pokojně spali venku okamžitě přebíhali do stanů, kde doufali, že nebudou rušit obyvatele nebo do volných odemčených aut. Většinu původního obyvatelstva tak jaksepatří probrali, ale oni jim to milerádi odpustili. Teď už jsme opravdu všichni usnuli.

Předchozí Následující
Úvodní stránka