Po 21.8. Veltrusy

Probudili jsme se a sluneční paprsky nás pohladily po lýtkách. Těžko říct, takhle z hlavy, jestli nás probudilo sluníčko nebo ty strašný Cvrkovy pazvuky řvoucí na celý kemp od časného rána. Opustili jsme tedy své vyhřáté spacáky, ve kterých už stejně začínala stoupat teplota k neúnosné mezi a raději jsme si šli nacpat žaludky, abychom měli dostatek sil na kanál. Po vydatné snídani (pro změnu rohlík s pomazánkovým máslem) nás opustil "pan hlavní"-Pája, který jel za prací a strašně nás přesvědčoval, že kolem druhé hodiny je zpět. Kupodivu mu nikdo nevěřil. My jsme zatím na sebe navlíkli hydro, upravili se, abychom nevypadali nedbale, a plni odhodlání jsme se vrhli do divokých vln neméně divokého veltruského kanálu. Zběsile jsme nořili listy pádel do zpěněné vody, přejížděli proud a všemožně jsme se snažili naučit se něco nového a taky neplavat (nebo aspoň ne moc). Většině se to povedlo, ale bylo i pár takových, kteří nezvládli nástrahy kanálu a radostně plavali. Ale ani to je neodradilo a znovu a znovu pokoušeli štěstěnu. Ten, kdo se zrovna nevešel na loď, užíval si vodních radovánek nebo se jen tak slunil a chytal bronz. Všech těchto způsobů trávení dlouhých chvil se zřekl pouze Hop. Ten totiž celý výcvik chodil spoře oblečen po břehu s výmluvou, že se přes boky nevejde do žádné lodě a všechny hrozně koučoval a poučoval (a prudil). To se mu to radilo. Ve 1300 nám vypnuli vodu, a tak jsme kanál sjeli za nízkého stavu a převlékli se do suchých věcí. Někteří zvládli jen sundat ze sebe přebytečné hydro, ve kterém bylo vedro. Protože byl čas oběda vrhli jsme se do příprav. Společně jsme uklohnili sýrovou pomazánku a skoro slintajíce jsme se prali o nakrájené chleby a mazací nástroje. Po sytém obědě se většina osazenstva vydala načerpat síly ze slunečních paprsků, přičemž se jim podařilo spokojeně usnout. Zbytek se rozprchnul do blízkého i dalekého okolí za občerstvením a vrátil se těsně před puštěním vody. Při této spací pauze k nám konečně dorazil Pája. Sice o pár hodin později než tvrdil, ale přece jen stihl odpolední poježděníčko. Plni nových sil jsme si šli opět zařádit na kanál. Dokonce jsme ke splutí celého kanálu, pěkně z vracáčku do vracáčku, přemluvili i Pavlínku. To se jí ovšem stalo osudné, neboť při jednom nepovedeném náklonu se kupodivu otočila, a protože zvedá jen občas a za dobré konstelace hvězd, byla nucena opustiti loď a následně "radostně" plavati. A tak hned první den dostála svému tvrzení, že jakmile vyjede na vodu přivodí si úraz. Tentokrát to byla naražená ručička a morál sražený na bod mrazu, což jí znemožnilo opravný pokus na kanále. My jsme mezitím, co Pavlínka počítala zhmožděniny, zlomeniny a podobně, měli nelehký úkol, a to vytáhnout Stříbrnou sršeň uvězněnou mezi pneumatikama. Tento problém nám nevědomky pomohl vyřešit až přijezdivší LX, který nám zapůjčil karabinu. Abychom si ještě užili zbytku slunného dne a tekoucí vody, rychle jsme se znovu přesunuli na začátek kanálu. Jezdili jsme dosyta ještě asi hoďku, než nám pan Froněk vodu vypnul. Opět jsme vzali naše nadějné začátečníky a pod hrozbou násilí na jejich tělesných schránkách jsme je donutili splout kanál alespoň za malé vody. Tentokrát to dopadlo dobře a dokonce ani Gazi nepředváděla akrobatické kousky a nepokoušela se dělat kotrmelce přes traverzu a následně krysyt v deseti číslech. Vynosili jsme lodě, rozvěsili mokré věci a šli jsme se přivítat s návštěvníky. Přijel se za námi podívat LX, Týča a Martinka. Důvody jejich návštěvy byly zřejmé, všeobecně profláklé a známé, ale v této kronice neprezentovatelné. Maskovali je chabou výmluvou, že přijeli popřát Nově k narozeninám. Po všemožných gratulacích a ovacích jsme zblajzli rybičky pečené v popelu, které pro nás celé odpoledne kuchala Veronika. Rozhodně byly výborné, protože ani ty schované pro oslavenkyni a její doprovod se jejich příchodu nedožily. Zbyl jen mastný alobal. Těsně po večeři zahřmělo a spustil se liják. Přesunuli jsme veškerou zábavu do okolo stojících aut a pod "neprotékající" plachtu. Čas plynul a déšť neustával, takže pod plachtu přibylo ještě pár jedinců, kteří vyčkali na správný okamžik a pak skoro suší přeběhli do svého spacáčku. Zbytek si pro dnešní noc ustlal v autech. Dobrou noc!

Předchozí Následující
Úvodní stránka