Ne 20.8. BO-Veltrusy

Začátek letošního puťáku byl trochu neobvyklý. Každý by čekal, že budeme pracovat jako mourovatý- opravovat lodě, hledat a kompletovat erár, ale tento rok ne! Naši puťákoví průkopníci (pod vedením Vály a Bárnyho), už byli na Bečvě a všechen potřebný vercajk (nebo alespoň většinu) měli s sebou. Sehnali jsme tedy jen provizorní kuchyň, lékárnu a v hojném počtu (asi tak v jedenácti) vyrazili na Veltrusy. Kupodivu se nikomu nechtělo jet vlakem, a tak jsme se nacpali do dvou aut. Cvrk se svou Fiestou jel dřív a do svého pidivozítka vzal Arnyho, Gazi a Pavlínku. V podvečer ho následovala Pájolada, v níž opouštělo loděnici sedm odvážných cestovatelů. Pája s Hopem měli vepředu docela komfort, ale vzadu sedící Jiří, Mlejnek, Vilík, Hubert a Fikus o pohodlí mluvit nemohli. Přeci jen je LADA jen pětimístné auto. Při našem meganákupu v hypermarketu Tesco-Letňany, kde jsme mimo potřebného jídla nakoupili, na popud Jiřího, i deset výtečných sexy-tílek, která měla sloužit jako puťáková trička, nás naštěstí dojel LX s Novou, tudíž se stavy v autech vyrovnaly. Na kanál jsme dorazili za tmy. Šťastně jsme se shledali s našimi kamarády a společnými silami jsme se dobrali k názoru, že máme obrovský hlad. K večeři plánované ryby jsme prozatím ponechali svému osudu, samozřejmě z lenosti, a raději se cpali rohlíky s pomazánkovým máslem. U jídla se snad skoro každý musel pozastavit nad tričky, ale v zápětí už se do něj soukal a přemýšlel, jak že ta ramínka vlastně patří a kudyže se do toho úžasného trička leze. Debaty o tom, jak kdo v tílku vypadá ukončil až narozeninový dort, který nám aspoň na chvíli zacpal pusy. Poté nás bohužel opustil LX pevně rozhodnut, že musí odjet ještě teď v noci do Prahy, aby byl ráno schopen vstát. Nutno podotknout, že celou tu dlouhou dobu od příjezdu nás oblbovala Cvrkova "hudba", linoucí se z repráků jeho Fiestičky. A protože muziky už bylo dost a my museli přežít ještě skoro 14 dní, odcházeli jsme postupně do hajan. Každý někam jinam. Někdo měl postavený stan nebo alespoň tropiko, jiní bydleli v autě, ale ti nejdrsnější šli pod širák. Noc byla poklidná až do chvíle, než začalo mírně pršet. V ten moment veškeré mužské pokolení vyměklo a odkráčelo se schovat pod "obrovskou" plachtu, zatímco my ženy , jich nedbaje, jsme dál ležely a jen se trochu víc přikryly celtou. Jejich plachta však asi nebyla nic moc (a už vůbec ne velká), neboť po chvilce se Pája přišoural zpět, že se pod ní nevejde. Celé vysmáté a s trochou prudivých poznámek jsme zase spokojeně usnuly a spaly až do rána bílého, bez jediné kapky deště.

Předchozí Následující
Úvodní stránka