Kozlovice u Přerova - Troubky Úterý 22.8.

V rychlosti balíme Dnešní ráno nás potkala nečekaná změna. Nebyli jsme totiž, jako každé předchozí ráno, ze spacáků vytaženi nepříjemným hřejivým pocitem po celém těle způsobeným neúnavným sluncem. Po obloze se povalovaly četné mráčky, které věstili zvolna se blížící monzunové deště. Využili jsme této změny počasí a s chutí jsme si pobyli ještě další posilující hodinu v našich spacích pytlích. Okolo jedenácté vstali, a po táboře se počínali motati první rozespalá "ranní" ptáčata. Neobvykle brzy dnes vstával také Plž, který se musel se všemi bouřlivě rozloučit. Rád by absolvoval letní putování s námi až do konce, ale osud a sílící chřipka či jiná podobná choroba tomu chtěla jinak. Přicházíme tak o našeho vedoucího zábavy, který již nastoupený v autě mizí na vlak jedoucí za pár minut z Přerova do Prahy. Zbytek puťáku mezitím ospale komíhá svými těly po tábořišti a vymýšlí co vše by se dalo takhle po ránu nacpat do žaludku.

Poslední panenská příroda Nerozhodně vyhlížíme k řece a vymýšlíme jak by se dnešní dlouhá etapa dala nějak ošulit. Nakonec padne rozhodnutí odjezdu a my v rychlosti balíme abychom mohli již za dvě hodiny odplout. Na naší plavbičce míjíme zbytky poslední panenské přírody a zvolna vplouváme do "přenádherné" scenérie města Přerov. V širokém korytu nám hasiči předvádí své umění na motorovém člunu s kterým dokáží snad úplně vše kromě eskymáckého obratu. Toto výborné představení ukončí návrat požárníků na břeh a my pokračujeme k blízkému jezu. Ten svými rozměry směle konkuruje přehradám na řece Zambezi a obnést tohoto drobečka je úkol opravdu nelehký. Rozptýlené zbytky nenarušné přírody jsou ty tam. Z břehů se na nás usmívají komíny továren neskromně rozmístěných v po celém blízkém okolí a voda v řece zde dostává zcela jinou strukturu podobající se spíše vyjetému motorovému oleji. Bohužel touto neútěšnou krajinou musíme dnes absolvovat ještě značný kus cesty. Neradostný výhled do budouctnosti rozptylujeme blízkým zkoumáním zdejších exotických rostlin a akčním řáděním na zdolávaných jezech.

Naše místo posledního odpočinku se vyznačuje zcela nepřístupnými břehy plné kopřiv a křovin. Dorážíme naň v pozdních odpoledních hodinách, lodě vytahujeme na břeh úzkou škvírou v hustém porostu. Stavíme stanové městečko a přes dvě hodiny se marně pokoušíme přivést do varu vodu na dnešní večeři. Nakonec se nám to přeci jen podaří, čímž je nám konečně umožněno již za hluboké tmy zaplniti naše hladové žaludky. S blížící se nocí po nás zvolna leze nostalgie a proto se raději odcházíme ukrýt do stanů nechat si zdát o něčem pěkném.


Předchozí Následující


Úvodní stránka