Bošán - Valašské Meziříčí Úterý 15.8.

Po probdělé noci mátožně vstáváme a snažíme se udržet naše rozespalá těla v poloze vertikální. Odjezd soukromé dopravní obsluhy byl naplánován na devátou ranní. Vše se však poněkud zkomplikovalo. Zásuvka na vleku, spíše její výhodný kabel, se jevil krátkým ba přímo nepostačujícím. Vála s Bárním jsou tak donuceni okolnostmi tento malý nedostatek opraviti a uvésti do stavu náležitého. To značně posunuje plánovanou dobu odjezdu.

Náš elegán zájezdu Asi kolem jedenácté konečně vjíždíme na nepříjemně rozpálenou dálnicí D1 směřující na Brno. Cesta krásně vyhřátými auty si v mnohém nezadala s celodenním pobytem v sauně. Klimatizace naplno stažených okýnek zdaleka nepostačovala odsávati všechen rozpálený vzduch z kabin našich vozů. Spěcháme tedy co nejrychleji na Moravu, kde snad slunce bude o něco mírumilovnější. Po několika hodinách jsme šťastně dorazili do moravské vesničky poblíž Valašského Meziříčí. Vlakoví cestovatelé již čekali u místní hospůdky na náš příjezd, vesele se na nás zubíc nad obaly spotřebovaných polárkových dortů. Vydali jsme si prohlédnout stav vody, který byl krajně nedostačující. Neboť jsme nehodlali stupidní vtip, pojednávající o indiánu a kánoi, vykonávat v reálu, odjíždíme na soutok Vsetínské a Rožnovské Bečvy, kde se již místy dá jít až po kotníky ve vodě. Ochotní autodopravci se pak ještě navrátili pro "vlakovce", mezitím zaměstnané sháněním nových polárkových dortů pro jejich nenasytné žaludky.

Všeobecný vodní stav Vykládáme z aut a vleku naše drahocenné zavazadla a svlékáme své svršky za účelem koupele. Pobyt ve vodě se nám velice zamlouvá a tak se skupinka účastníků vydává po proudu řeky na nedaleký soutok vyzkoumati jak vypadá stav vodočtu. Stav vody na soutoku by se dal vystihnout frází kde nic tu nic. Stavíme tedy alespoň hrázku, střádaje tak vodu pro zítřejší první etapu. Po návratu ze soutoku zakládáme cikánské ležení na lehce posečené loučce v těsném sousedství fotbalového hřiště. Jeho krásně udržovaného povrchu také později využíváme k velkému fotbalovému zápasu a urputnému souboji ve frisbí. Dostatečně unaveni pohybem na zdravém vzduchu odcházíme smočiti svá těla v řece Bečvě ještě jednou. Poté společně vyrážíme na limonádu, jedině Chip s Bagí se k nám nehlásí a jdou se raději projít. Trochu však ztrácí cestu a nachází pomocné ruky v "jistém" (na nohou si moc jistý nebyl) Plzeňákovi. S tím náhodně natrefují na zbytek osazenstva , který u silnice před hospodou dopíjí svou první rundu. Zde se konečně našim dvěma nešťastnicím dostává správného výkladu cesty zpět do tábora. Někteří, znechuceni nevýkonnou obsluhou prvního pohostinství, zbaběle vyklizují pole, zatímco hrstka nejodvážnějších pokračuje poutí Valmezem dále. První hostinec Modrá hvězda nás vítá s otevřenou náručí, ovšem tekutin zde mají v tuto večerní hodinu už po málu. Okolo půlnoci, kdy stejně zavírali, se tedy přesouváme na náměstí. V restauračním zařízení diskotékového typu nás dobrácký mladík obsluhuje až do úplného vyčerpání. Během těchto dvou hodin vlníme svá těla v rytmu moderního tance. Nakonec se spořádaně odebíráme do stanového ležení vzdorovat zbytkům komářích komand.


Předchozí Následující


Úvodní stránka