Do začátku prvního turnusu tábora zbývá 8 dní!
Do začátku druhého turnusu tábora zbývá 29 dní!

Alpeniny 2012

Poznámka na úvod

Nejedná se o povídání, ale spíš o připomínku pro ty, kteří (tam) byli. A ještě spíš pro mě, který mám paměť děravou. Text je často ironický, ale ne vždy to bude poznat, nicméně prznit ho smajlíky nehodlám, tak musíte věřit svému citu a znalosti hlavních postav a autora textu... Naštěstí žijeme ve svobodném režimu, tudíž se připravte na povídání bez cenzury. Tak a už hurá na to.

středa 28. 3. 2012

Sraz na Bošánu. V Apeninách není voda. Ve Francii je sucho. Zkoušíme hledat Bulharsko, Rumunsko, Ukrajinu. Po čtyřech hodinách se rozcházíme bez závěru domů. Budeme pátrat dál.

Pumpa.

pátek 30. 3. 2012

V pět hodin přijíždí na Bošán dva tranzity osazené nejzkušenějšími řidiči, Šuhajem a Slonem. Brzy se objevují další tváře. Nakonec volíme jistotu a míříme do Rakouska, tam aspoň něco teče. Občas moc. Již v devět hodin vyrážíme, bez dvou polokreténů - Borůvky, které hnije močák, a Kubova bráchy, který dal přednost kariéře a prachům. Odjíždíme v počtu jedenácti kajakářů a jednoho řidiče. Fíkuska s Martinem nás dostopují někdy v neděli ráno. V modrém autě se vezou Faflis, Sosan, Jirka, Jára, Slávek a Kuba. Osádku červeného auta tvoří Šuhaj, Volej, Ježura, X, Tomáš a Slon. Než opustíme Prahu z potenciálních řidičů Tomáše a Slona jsou neřidiči. Cestou se rozvijí diskuze. Také zpočátku stavíme na každé benzínce, lodě jsme navázali perfektně... Cesta utekla, pohraničníci si nás nevšímali, spíme na louce u Harrachstalu.

Těžké nástupní místo (Schwarze Aist). Xova zvědavost (Schwarze Aist). Nějak to cáká (Wald Aist). Teda ten je tam neuvěřitelně zaháknutej (Wald Aist). *pád. Pocukrováno.

sobota 31. 3. 2012

Pán nám ráno radí „nicht papieren“, tak se pomalu zvedáme a popojíždíme najít místo na nástup. Je tu kosa, fouká a leží tu celkem velké pole sněhu. Čeká nás Schwarze Aist a pak Wald Aist (přejmenovaný po soutoku s Weisse Aistem). Krásná říčka na rozjezd. Rezavá voda pěkně klokotá přes kameny, na začátku WW II-III, jeden jízek na trénink boofu. Rozdělili jsme se na tři skupinky: (X, Jára, Ježura a Tomáš), (Kuba, Sláva, Sosan, Jirka), (Šuhaj, Slon, Volej). Bohužel z neznámého důvodu míjíme výstupní místo. Takže na rozpádlování následuje úsek těžší, dle DKV až WW V. Často stavíme, není to úplně na oči. Jedno místo přenášíme, Jirka si dává na začátku těžšího úseku pusu s kamenem. Nějak to sdrncáme a u elektrárny nebo trafostanice, či co to bylo, konečně končíme. V řece jsme nalezli dva fotbalové míče, takže se tahle „rozpádlovací“ řeka vyplatila. Při čekání na dovezení druhého auta kopeme míčem, moc nám to teda nejde, jeden končí v řece, aspoň máme s Volejem rozcvičku a Volej se nakonec celkem proběhl, než míč trefil nějaký vracák... Nasedáme do aut a čeká nás 150 km přejezd na Erlauf, navigace se zbláznila, tak jedeme největšími okreskami. Červené auto vytuhává, zato v modrém se tentokrát rozjíždí párty. Na jedné z četných vypouštěcích pauz dezertuje Šuhaj k modrým. Slonovi nezbývá než vyburcovat osádku červeného korábu, trochu sviňsky tak přenecháváme starost o budoucí večeři Volejovi, který sedí za volantem. Zdárně dorážíme do Erlaufbodenu, rozžínáme ohniště u mostu přes řeku a saháme po klobásách (k večeři). Někomu chutnaly, někomu ani tolik ne a pomalu míříme stavit stany. Stavba se výrazně urychluje, když začne pršet a kroupit. Zbytek večera trávíme namačkáni v modrém za poslechu vybrané hudby. Ještě musím zmínit pohádku o Sosanovi a květince. Nebohou rostlinku chtěl sobě utrhnouti, však ona se nedala, vykroutila se a svého ničitele na zem srazila. A šli jsme spát, dobrou noc.

Před Lassingem. Sněhová hrudka (Lassing). Fikiš (Lassing). Reklama na Galasport (Lassing). Ježura (Lassing).

neděle 1. 4. 2012

Vstali jsme rozlámaní do pěti centimetrů sněhu, souvislá pokrývka úplně všude, kosa jako v zadnici ledního medvěda. Ke vší smůle to vůbec neodtává a na vodu se nám fakt nechce, navíc to tu vypadá na WW I-II. Long story short - hnidíme a jedeme hledat místo s vodou v jiném skupenství, Erlauf musí počkat. Salza má vody ažaž, tak volíme jistotu z Wildalpenu do spodního kempu. Vody valí 260 cm, takže máme krásné vlnky a těžší místa jsou pod vodou. Kameny jsou daleko a krásně to sype dolů. Jirka si dává trochu rodeo v jednom válečku, kam chvilku po něm neomylně padá i Volej. Ale celkově vzato pohoda. Dojezd už je trochu utrpení, ale aspoň už nesněží, jako při prvních záběrech dopoledne. Kemp nás uvítá opuštěný. Skupinka aktivistů vyráží ještě na pěší výlet k vodopádům v jedné z přilehlých roklí. Krásné odpoledne, vracíme se, rozděláváme oheň a vegetíme u stolů s grilem. Parádní místo. To nejlepší se ovšem stane, když se objeví pan správce a otevírá nám dveře chatky s matracemi... Večer dostopovali navíc Fíkuska s Martinem a jsme kompletní.

Kdeže Enže? Dojezd (Radmer). Kopec ve svahu.

pondělí 2. 4. 2012

Ráno nás přivítalo slunce a před desátou opouštíme kemp (vše jsme vrátili do původního stavu) a míříme k Lassingu. Po pravdě řečeno dojmy z odpolední řeky mi vše vymazaly z hlavy, takže už se těším na fotky. Prý to byla čistá modrá meandrovitá řeka. Trochu šíbujeme se skupinkami: ke mně se Šuhajem přibyl Sosan a Voleje nahradila Fíkuska. Voda je krásná, ledová, okolí si dovolím popsat jako spektakulární. Připadáme se jako na Aljašce, okolo hromady sněhu, až ledovcové splazy, paráda na pohled a pěkná lehká voda. Časem trochu přitvrdilo a za devadesát minut jsme dole. Bohužel páni řidiči jeli do Wildalpenu na sprchu. Zevlujeme u mostu, sušíme hydro, jelikož od ráno je azůro. Sosan nám ukazuje, jak se nosí pampers, když neoprén nahrazuje vestou ve stylu fíkový list.

Řidiči doráží a hned míříme směr Erlauf. Ten nás ale uvítá totálně hnědou vodou a stavem, který připomíná povodeň. Jedeme teda na jeho přítok Radmer. Ten taky celkem valí, ale to se vsákne. Bohužel Fiki končí v jedné větvičce, která vypadala, že ji projede. Následuje plavání a lovení. Bohužel pádlo zn. „No Wind Kit“ jsme nechytli a kajak jsme se Šuhajem chvilku nesli prasosvahem a následně poslali na házečce Fíkusce naproti. Bez pádla pro jistotu končí a my sypeme dál. Občas tam jsou napadané stromy, které musíme přenést nebo podtlačit, přičemž jsem dokázal ztratit pádlo, protože jsme spíš eskymoval svíraje kmen v pažích. Pádlo jsem naštěstí doběhl a jedeme zase dál. Jede to docela rychle a už jsme dole, kde končíme nad ekl místem se skokem 2m do kotliny, přes dva kameny, čistá WW V, spíš bych řekl i víc. Kluci Kuba, X, Šuhaj a Ježura jedou znova. Vrací se za devatenáct minut! Asi moc nestavěli. :-) Navazujeme a přejíždíme k Enži. Tady ovšem valí tolik vody, že by to chtělo spíš Matyldu... Vaříme večeři, protože řidič Faflis zmizel na procházku, tak holt čekáme. Díky dopisování deníčku jsem se trochu vyhnul (samozřejmě nerad) přípravě večeře. A teď jdu baštit, sbohem. Kuskusu jsme měli kotel, ale hecli jsme se a žádné zbytky nebyly. Střihání s Jirkou o mytí hrnců jsme zase prohráli, tentokrát já 12:15. Ale Jiřík pěkně kecal a dává nám dva připálené hrnce, had jeden slizkej. Po večeři popojíždíme dál, hledat místo na nocleh. Nakonec kempíme u nasedacího místa na Erzbachu. Večer Fíkuska s Martinem vytasí kytaru a dojde i na hromadný zpěv. Je krásně jasno, svítí měsíc, tak dokonce i v noci vrháme stín.

Lodě na Erzbachu. Na co tak civí? (Enže) Jára (Enže). Na reklamu! (Enže)

úterý 3. 4. 2012

Ráno mě budí traktor, tudíž v afektu začnu bušit do stěny stanu, aby si nás jako všimnul a nepřejel nás... No aspoň jsem snad sklepal rosu, traktor jel samozřejmě po silnici vedle. Obžerství naší skupinky pokračuje, dáváme si na osobu kilo musli, lupínků a mléka. Dáváme řeč s pánem na motorce, který chce jet s námi a s pánem z auta, jenž nám ukazuje les a rybí revír. Děkujeme. Hydro je mokré a studené, Erzbach čistý, ale celkem nezáživný. Šuhaj eskymuje s pomocí Ježury při zavírání Fíkusčina otvůrku. Dole jsou tři elektrárny na přenos. Pro vzrušení dávají aspoň na jedné z nich kluci alpinstart ze svahu dolů. Pěkné polety, ale trochu o loď bych řekl. Po dojezdu poprvé nasazujeme kraťasy a sandály, paráda! Slunné poledne trávíme v Hieflau nákupem a někteří vyměšováním. Vracíme se pár kilometrů ke známému odpočívadlu nad Enží, kde jsme včera večeřeli. Koukáme znova na řeku, je trochu méně vody (prý o metr). Nakonec asi 500 metrů pod mostem u elektrárny nejedeme a začínáme u pomníčku (nám) neznámého kajakáře. Fíkuska jede s Xem na Barace (posádka FiX). A to je dobře, protože na fotce u pomníčku je zrovna její kajak. Řeku bych shrnul slovem nářez. Dvě vlnky nebo válce (přesně jsem si nevšiml) jsem musel docela vypádlovat. Tomáš s jedinou creekovkou zaplaval docela nahoře, tudíž následuje zběsilá honička lodě v docela krutém terénu, až před jedním hopem končíme a v pronásledování pokračují pouze FiX na Barace. Naštěstí jsou úspěšní, i když Tomášův Burn má promáčknutou špici. Pádlo zachránil Šuhaj, i když díky tomu sjel pozadu do válečku, kde sice vydržel nahoře, ale nakonec ho opustil až hlavou dolů. Šuhaj dnes měl fakt pech. Jedno humus místo obnášíme, obzvlášť poté, co jsme viděli, jak to propálili dva (rakouští?) kolegové na creekovkách. Po dojezdu FiX s Kubou vyráží na druhou jízdu, ostatní plni dojmu a celkem upádlovaní pro dnešek končí. Po jejich druhé jízdě balíme a přejíždíme na Gulling.

Cestou mě X přesvědčil ke zmrzlině na benzínce, což byl jeden z dnešních nejlepších nápadů. V Rottenmannu bereme Tomáše do Krankenhausu, jelikož si při pronásledování lodi někde zapomněl palec na noze. Teď čekám s Jirkou na chodbě, překládat nebylo třeba – pracuje tu nějaký český dezertér. A jsme za něj moc rádi. Nakonec se ukázalo, že jde o emigranta, děkujeme Vám, pane. Tomášovi udělali čtyři snímky, palec je pouze pohmožděn a má být tři dny v klidu. Přejíždíme dál do sněhového údolí Gullingu. Pro změnu přijíždíme za tmy, v obydlí se ptáme, jestli můžeme spát na jejich pastvě, a stavíme stany u mostku s „doporučující“ značkou Forstweg. Volej se zde opět ukazuje jako zachránce dnešního dne – ví, kde máme všechny věci, dokáže je najít, přinést. Plnohodnotný člen skupinky zachránců světa. Dokonce ze své iniciativy umyl na benzínce skla!

To není boof (Gulling). Botky botky. (Gulling) Zimní procházka (Traun). Šuhy v zákrytu (Traun). Ježura in der Katarakt (Traun). Chytré hlavy (Traun). Něčí nohy.

středa 4. 4. 2012 – den krysy

Vstáváme do mrazivého rána jinovatkového světa (kilometr nad mořem). Sluníčko nás ovšem rychle rozmrazuje. Technik X horkou vodou a citlivým použitím hrubé síly napravuje špici Burna a vyrážíme na vedle protékající Gulling. Vody spíš méně, zato o to víc stromů, které je třeba přenášet sněhem. Drsňáci v krátkých neoprénech si libují. Dějí se i celkem zajímavé věci, jednu větev jsem nějak špatně najel a už jsem u ní bokem, takže radši než bych ji vzal spodem, zkusím to raději kotrmelcem přes ní, samozřejmě se mi daří jen půlka, tudíž první zářez do kolonky eskymo je zde. S další kládičkou si užíval chvíli Sosan, když se mu zaseklo pádlo za její pidivětévku. Aspoň po něm zbyl třikrát širší průjezd, takže ostatní to mají už na pohodu. Při jednom z obzvláště vypečených přenášení Járovi uklouzne noha a padá, padá, padá. Po čtyřech metrech klouzání přistává na svém kajaku za zvuku, který si získává pozornost všech. Dříve při nasedání zase Ježura nastoupil pozadu, pěkně narychlo sjel dírou v břehu ke kameni, který mu nepomohl, a je z toho další zářez. Stromů přibývá, všichni remcají a závidí Tomášovi se Slávou, kteří si dnes lížou rány. Naštěstí obtížnost a zábavnost stoupá. Přijíždíme ke dvěma skokům s válečky, kde stačí trochu zabrat. Zřejmě jsem na to zapomněl, takže v prvním to otáčím pod vodu a úspěšně zvedám až dole. Cestou mě Gulling poplácal po zádech, tudíž mám roztrženou vestu. Z kapsy mi tak vypadl buldozer, který jsem našel ve Wildalpenu na své první Salze. A na závěr všeho asi patnáct metrů před cílem je další z vypečených stromů, kde eskymují tři šampióni včetně Kuby. Hurá, už to máme za sebou.

Domácí zpravodajství hlásí vodu na Koppentraunu my přejíždíme do Bad Ausee. Už ten název nás měl varovat, že to bude zlé. Tady to vypadá na WW I s jedním stupínkem na hraní, tak pojede i Martin s námi. Bohužel se ale nevešel do Fiki–kajaku, takže smůla. Fíkuska pauzuje, zato Tomáš místo tří dní klidu naordinoval palci jen půl, a tak vyráží s námi. Brzy se ukazují poctivé trojkové peřeje, vody je tu dost. Pod jednou z nich plave Sosan, který byl potrestán za to, že si vzal suchý neoprén, naštěstí loď mu zakotví ve vracáku nad čtyřkovou peřejí, kde ji Kuba s Xem odloví. Tohle místečko zvažuje i Kuba, jestli ho vůbec jet, nakonec si půjčí Tomášovu creekovku a sjíždí v klidu. To namlsá pána na surfovacím prkně, aby jel taky. Všichni mu slibujeme, že se o Fíkusku postaráme a už jede. První část dává s prstem v nose a druhou s válečky taky na pohodu. Po něm valí Ježura. X váhá, ale když to jel Šuhaj na prkně, tak nakonec musí taky. Všichni včetně Kuby na S6 projeli. V nás ostatních se probrala zodpovědnost k sobě samým a přenášíme. Druhé obtížnější místo chceme jet všichni, ovšem Šuhaj si tam sundá sukýnku, načež rovnou skoro při nájezdu krysí i X (holt mu chybí ta naše eskymovací praxe), tudíž plavou dvě lodě a začíná honička. Po břehu si skoro dva kiláčky proběhne Sosan, než loď nadběhne, cvakne házečku na strom a pak v proudu na ni. Xova loď končí u kamenů veprostřed řeky, kde ji zajišťuje Ježura. Bohužel se k němu nedá dohodit z levého břehu, kde jsou všichni kromě plaváčka Šuhaje, který je blíže na pravém břehu, tak asi na osmnácté Ježura hodí házečku a následně pošle loď, která je tak svezena k původnímu majiteli. Šuhaj nás jistí po cestě, jelikož zbytek pěkného úseku musí pěšky. Po pravdě po všech těch plaváčcích mám hnědku až za ušima. Zbytek cesty sboucháme všichni celkem pokadění v hadovi a už nás vítá silniční most s auty, hurá. Dojezd vypadá opět WW I, takže Martina mrzí, že nejel. No, nemusí. Celou dobu myslíme na to, jak by to s ním asi dopadlo... Někteří z nás (Volej) pociťují nedostatek hygieny a myjí se v té studené řece, co nám tak nakopala. Taky jsem moc chtěl, leč ukázalo se, že ručník zůstal doma, a ostatní by mi svůj stejně nepůjčili. Holt smůla...

Rovnou zde i vaříme a večeříme výtečnou šlichtičku na lavičce u parkoviště. Během toho se setmělo a vyrážíme hledat spaní. Stoupáme do hor, z aut koukáme na večerní rolbování sjezdovek, abychom nakonec okempovali parkoviště obehnané pro změnu sněhem. Spíme v autě. Dnes na Koppentraunu vyhráli zápas E:K poprvé hosté, v poměru 2:3.

To je podívaná (Lammerklamm). Pomocník kulináře (Traun, Bad Aussee). Hallstatt. Lammerklamm.

čtvrtek 5. 4. 2012

Spaní v autě proběhlo nad očekávání luxusně. Dopoledne dáváme opět Koppentraun. Nádherná hutná trojka se čtyřkovými místy, druhé tentokráte dáváme všichni na jistotu. Mám dojem, že jsem projel vlnky jako osobák, prostě pěkný spád. Dnes pauzuje Sosan, cítí se trochu rozmlámaně. Na Barace jedou Fiki a Tomáš. Po tomto parádním zážitku už se nám na vodu tolik nechce. Ruce mám ztuhlé jako po Ánu a nějak nás celkově dobíhá únava. Taky nás zase doběhl déšť, navazujeme už za mokra a přejíždíme dál. Cestou navštívíme soutěsku Lammerklamm. Krása jako třeba ve Slovenském ráji, voda dole pod námi, pruh oblohy nahoře a skály všude jinde. Trochu hledáme, kam pojedeme dál, a nakonec míříme na Kelchsauer Ache.

Cestou nám posádka z modrého krade signál z FM transmitteru, jelikož u nich v autě Faflis s Jiřím prozpěvují Svěráka s Uhlířem či soundtrack z Vinnetoua. Nic proti nim, ale každé opakování má své meze. Ježurův punk a ska tak klukům přijde vhod. Paraziti, jak jinak je nazvat. Další odpolední KPČ je ve znamení prohlídky Hallstattu. Pěkné centrum na břehu klidného jezera hmm kupodivu Hallstatter See. Je sychravo, poprchává a všude se valí těžké mraky a mlha. Díky tomu je město relativně prázdné. Prohlížíme kostnici a odpočíváme na lavičce uprostřed hřbitova. Tam také zkoušíme seznámit párek hlemýžďů, ale bohužel se k sobě moc nemají. Naše šlechtění je tak neúspěšné. Ve věcech lásky se jak známo plánovat nedá. Vaříme čínu pod silem na parkovišti u řeky, pro změnu toho máme kotel, tudíž roztahování žaludků zdárně pokračuje. Já trochu plýtvám sojovku, abych polil Sosanovi čisté kalhoty, moc velký šikula to jsem.

Večer se v autě scházíme u diskuze nad novou metodikou. Probíhá vášnivá debata a asi po čtyřech hodinách máme za sebou NZ. Opravdu závratná rychlost! Vida, jaký je problém domluvit se již v šesti lidech, i když se všichni shodnou na smyslu textu, ale jeho zakódování do slov nám dělá obtíže. Místo lana si hrajeme s tkaničkou a řehtáme se pubertálním vtipům. To budou zase výsledky... Venku prší, dobrou noc.

Letní sezóna. Kaiserklamm. Prvojezdec (Brandenberger Ache). Kdo to je, kde to je? (Brandenberger Ache).

pátek 6. 4. 2012 – den D (jako D***o)

Pršet asi nepřestalo, jelikož osazenstvo Š+F stanu ždímá spacáky a batohy. Jak trefně poznamenal Volej, asi si zaplavali na lehátkách. Kubův stan vypadá jako vodní hrad, ale prý v pohodě sucho. Kuba ryje odvodňovací strouhu a už se dá ze stanu i dostat...

Kelchsauer Ache, která nám teče za humny, je plná padlých bříz a kamenů, tak pro změnu vyrážíme jinam (o údolí vedle) na Aschauer Ache. Co se nestalo, voda nikde. Vyslyšíme nakonec volání Brandenberger Ache (krásných 33 kubíků), údajně opět II-III s čtyřkovými místy. Sedám za volant a užívám si krosový výlet sypanou cestou na oběd v rokli, pak zase zpět a takhle pořád dokola. S novým řidičem přichází i změna hudby – je to fajn řídit tranzit naložený kajaky a poslouchat soundtrack k filmu Into the wild... Navštívili jsme Kaiserklamm, další soutěsku. Byla trochu zasněžená, ale s tím jsme si poradili. Skoro by to šlo jet. Celý den jsme promrcasili, tudíž na vodu dáváme až v půl čtvrté. Oblečení mokrého a obzvláště studeného hydra byl tentokrát oříšek. Navíc vedle nás startuje skupinka Němců v suchých oblecích a creekovkách. Buržousti. Naladil jsem formu a skóroval čtyři branky za domácí. Rázem jsem trhnul rekord zápasů a dotáhnul jsem Voleje v tabulce střelců na druhém místě. Špici pořád drží Jirka s jedenácti zářezy, i když v posledních zápasech moc neskóroval. Peřejky byly, jak je v poslední době zvykem, hutné. Skoro bych řekl, že jsem míjel vlny jako dodávky. Po těch čtyřech otáčkách mi byla sakra zima a už jsem se těšil na konec. Daň z únavy se dnes projevila v celé své kráse.

Vlahý večer trávíme hledáním místa na spaní, načež raději míříme do Reichu, kde se dá lépe nocovat. Místo knedlíků s cibulkou máme hrnec plný oleje a s napětím ve střevech hledíme k nadcházející noci. Než jsme ulehli, proběhlo velké sčítání, protože Š+F mají durch stan a chtějí se také nakýblovat do auta. Stavíme se Šuhajem noclehárnu v nákladovém prostoru, což Jára se Sosanem považují jako fajn kino. Nechápu proč, jelikož jsme vše samozřejmě hravě zvládli. Jen občas nám něco upadlo a tak. Ležení je hotové a hned ho taky obydlujeme. Fíkuska vypadá nemocně, tak zkouší polohu vleže, ostatní se sesednou kolem kouzelného nákupního košíku. Šuhaj s jeho pomocí vyčaruje brambůrky po celém autě, takže spaní bude dneska asi trochu škrábat a štípat. Ale udělal to s moc velkou grácií a Pan vlekař se má jako císař, který hoduje na všem kolem sebe.

RiXXXbach. Chillout (Loisach).

sobota 7. 4. 2012

V noci se nic nestalo, jen Fíkuska má opět vlhký spacák, jak to ta holka jen dělá... Ráno zase lije, přesouváme se na snídani pod střechou loděnice a s ohledem na vývoj počasí a našich sil se celkem jednoznačně (Jirkovo lobování taktně pomineme) shodneme na dřívějším odjezdu domů – sice dnes večer. Aspoň už nás mockrát nečeká to martyrium s oblékáním hydra.

Dopoledne pádlujeme na Rissbachu, kde oproti létu teče víc vody, takže se kdekdo snaží dohnat, co zameškal (já zas eskymuju, Jára dokonce plave). Zdárně stavíme nad soutěskou, kterou jsme včera prohlíželi. Tam bych spadnout nechtěl (byť testovací klády „Honzí“ a „Ježura“ vše projely). Odpoledne sypeme Loisach, kde na nástupním místě kluci našli skoro fungl nový foťák – necháváme tu papír s kontaktem a bereme ho k sobě. Naštěstí majitelé dorazili zpět dřív, než jsme doobědvali a nasedli. Trochu nezvykle oproti zbytku zájezdu je tu plno dalších vodáků, kteří nasedají také. Co se však nemění, je jejich vysoký tepelný komfort a creekovky. Copak na západě nemají hravé lodě? Aspoň by tam neměl být žádný průšvih, jak zjišťujeme od ostatních. Na vodu dává skupinka pěti statečných: Jirka, Slávek, Slon, Sosan a Volej – povšimněme si zejména pádlerů držících první tři místa v Excel tabulce. Všechny je dělí jediný bod, a tak je potřeba rozetnout, komu se bude říkat pan Eskymák. Sosan jako první jezdec jede na Tomášově Burnovi a zbytek nebojácně za ním. Vody je zase překvapivě víc než v září a taky je to úplně jiná řeka. Kličkování mezi kameny zůstalo, jen je to všechno nějaké rychlejší a bez větších lagunek. Ale času dost na to, aby se každý mohl předvést. Všichni, kdo nejeli, o hodně přišli. A co se klání šampiónů týče, jeli jsme všichni za nula. Cenu útěchy (kterou do soutěže věnovala paní Krkavcová) tak získává Jirka, ovšem pouze díky své kryse u stromu na Koppentraunu Zbyněk D. (chyba ve složitém výpočtu). Navazujeme a jedním tlesknutím se přesouváme z GaPa na Bošán. Nutno ovšem říct, že během toho tlesknutí se rozšířila fáma, že pánové na hranicích zabaví zbytky potravin, co vezeme domů, a tudíž je urychleně konzumujeme v nemalém množství. S plnými ústy se nám navíc výborně zpívá, protože Fíkuska roztáčí svou kytaru. Na Bošán dorážíme v nočních hodinách, než jdeme spát, tak si ještě stihnu rozlomit vejpůl brýle.

neděle 8. 4. 2012

Vstáváme, uklízíme, čistíme, rozcházíme se. Ahoj Praho!

Tabulka „Excel“

E ... eskymák, K ... krysa, / ... nejel(a), B ... na Barace (Brandy jel X s Kopcem)

Wald Aist Salza Lassing Radmer Erzbach Enže Gulling Traun Traun Brandy Rissbach Loisach celkem
EKEKEKEKEK EKEKEKEKEK EKEKEK
Ježura 11 221//70
Zbyněk D. 211 241110
X //BB 1BB1//11
Jára 1 1//11
Volej 1212 22100
Kuba 21////30
Slávek //1 //////////10
Sosan 1 1//11
Šuhaj 11 1//21
Jirka 331 211101
Fíkuska ////11BB 1//BB//2//41
Tomáš 1 //BB1//11
celkem 706020112071 902331904100527

Zapsal Slon