Po Senterových stopách

první výjezd sedmičky (30. 4. – 3. 5. 2009)

Indiáni: Vojtěška, Tajemný Stín, Safari, Žofré, Vítek
Stařešinové: Amazonka, Klapka, Zóna, Slon a Zbyněk

další fotky z akcekronika v pdf

1. den – čtvrtek 30. 4. 2009

Vojtěška se Safarim brázdí vodu v podjezí. Klapka se Zónou na jezu v Jesenném. Každý má rád něco na hlavě. A je to opět tady. Senter má pořád náskok, ale jeho stopa je teplá. Srážíme se v pět odpoledne na Hlaváku, Daněk kupodivu přichází bez batohu, nakonec nepojede. Jen nám přinesl svůj stan. To mi zase vychází, že jsem jediná vedoucí toho správného pohlaví, kam to spějeme? Naštěstí děti mě zachraňují, mezi nimi zase 100% převládá chromozóm XY. Naše průzkumná četa ve složení Safari, Vítek, Žofré a já naskakuje do vlaku, ve kterém zjistíme, že nikdo nezná báseň, kterou jsme ze Sentera vytřískali na poslední schůzce. Snad ji bude mít Vojtěška uchovanou v zápisníku... Dorážíme vlakem do Jesenného a, ještě než opadne soumrak, se vydáváme hledat nocleh. Kilometráž z roku 89 je sice opravdu špičková, ale něco se přeci jen změnilo, takže se ním úplně nedaří. Dáváme teda bagáž na hromadu a rozdělujeme se na hlídače a pátrače. Hledání bylo úspěšné, usazujeme se na druhém břehu řeky Kamenice přímo nad jezem na plošince s ohništěm. Padla tma, tak začínáme stavět stany (ne, že bychom na ni čekali, přišla bez pozvání). Noční hledání dřeva je také zábava, ale za chvíli již ohýnek plápolá a my sedíme okolo. Po chvilce doráží i zbytek výpravy s tím nejdůležitějším – loďmi. Nakonec s námi jede i řidič – Zbyněk (tatínek X, Klapky, Vojtěšky a Stína). U ohně se rozdělíme do posádek: Vojtěška se Safarim na zeleném plastu, Amazonka se Žofrém na červené vydře, Zbyněk se Stínem také, Zóna s Klapkou na modrém plastu a já s Vítkem na laminátce. Rychle vyrobíme docela zoufalou čarodějnici z klacíků, suché trávy a trochy provázku. Hezky blafne a za neutuchajícího šumění vody jdou všichni spát. Já si ještě chvilku počučím do ohně a jdu se pozvat k Vojtěškovi a Zbyňkovi do stanu. Poprvé a vlastně naposledy jsme postavili všechny stany. V pánském leží Vítek, Žofré a Safari a v tom dámském Amazonka, Klapka a Zóna. Že někdo chybí? No jasně, Stín totiž vytuhnul na sedačce transportéru!

2. den – pátek 1. 5. 2009

Amazonka se potřebuje umýt. Ale moc se jí nechce. Žofré pustíš tu loď?! Vítek závěs přes ruku. Slon jistí. Nejhezčí holky zájezdu.

Vzkaz od Vinnetoua

Než do lodi usedneš
večer u ohně slav
ráno však nemeškej
po jizerní říčce se plav.

Po vodě po souši vede cesta tvá
učinit poslední zbývá krok
u ostrova zakotvi
tam, kde leží Little Rock.

Na břeh hned vydej se
po modrého hada stopě
přírodu poslouchej
cíl blíží se k tobě.

Zbitá rohy pokrytá
hadova hlava
do tlamy sestup tam
a zvolej sláva!
Ráno z uhlíků snadno rozfoukáme nový oheň, takže snídani máme i v teple. Nemeškáme ale a vyrážíme. Vojtěška se Safarim sjíždí startovní jez a po nich ještě Klapka se Zónou. Těm se ovšem zadařilo – na desce se natočily a dole už jsou úplně bokem. Navíc Klapce se asi nelíbilo na lavičce, tak se přesunula až ke šprajcu. Ostatní šetří lodě a začínají až pod jezem. Frčíme po Kamenici, ani se nenadějeme a už jsme na Jizeře. Plujeme až k Paraplíčku, kde stavíme. Budeme tu cvičit a pak obědvat. Lenochům se do vody moc nechce, raději kraví na houpačce. Holky vijí věnce z pampelišek. Vojtěška se svou posádkou ukazují spoustu tríčků – nejprve si s Amazonkou zahraje na ponorku – alespoň se Amazonka taky umyla. Je zajímavé, nakolik kormidelníci dbají na hygienu svých háčků! Na druhý trik si Vojtěška přizval Žofrého. Postavili spolu deblovku pěkně na bok s zahráli si na stabilitu. Vše dopadlo v suchu, i když nikdo z nás na břehu ani ve vodě nechápal, jak to mohli ustát?! Vojtěška naštěstí dosáhl svým pádlem dost daleko. Vlastně si v ten okamžik stoupl místo na dno na bok lodi a zachránil to. Zato Žofré to jistili s rukama na bortu. Po obědě brodíme řeku ,sluníčko krásně svítí a Vojtěška dál kouzlí – uprostřed Jizery vyčaroval slepýše! Vlastně mu spíš zachránil život, protože viděl, jak si to krauluje vstříc smrti v Paraplíčku. Slepýš je celý prochladlý a nejspíš pěkně napitý, tak ho necháme nahřívat na kameni. Pořád je dost tuhoň, ale nakonec to rozdejchal a zmizel pod kameny. Vyrážíme dál po proudu, až odpoledne dorážíme do osady Little Rock, kde na ostrově rozbíjíme svůj tábor. Stavíme stany a hned je na čase vyrazit po stopě indiánské básně. Její znění připojuji níže. Ovšem Senter měl pár dní náskok, a tak již začal pátrat v prastarém indiánském opevnění, kam nás báseň dovedla. V přestřelce, při které vzduchem hvízdá jedna kulka za druhou, je Senter smrtelně raněn. O padoucha méně na světě. Zbývá ještě nalézt mapku, jež značí konečné místo pokladu. Nakonec ji objevujeme v jeskyni (nebo vykutané místnosti), kde plane oheň, a tak je plná dýmu a čmoudu. Ještě než se vrátíme zpět, prohlédneme si pořádně a již v klidu trosky pevnosti. A našli jsme – freestyle jámu. Tak jsme si ji aspoň pojmenovali. Dřívějším pánům opevnění sloužila jako nádrž a zásobárna pitné vody, teď je však vystlána jen vrstvou loňského listí. Zkoušíme všelijaké pohyby, možné i nemožné. Základním úkolem je dostat se z jámy bez použití rukou, případně k tomu ještě oběhnout co nejvíce stěn. Vychutnáváme opojný pocit rebelie proti gravitaci. Vracíme se zpět do tábořiště a nad mapkou špekulujeme, kde se nalézá zlatý poklad. Ráno moudřejší večera, tak si dáme véču, uhodíme do strun a jdeme na kutě. Ti pracovitější do stanu (složení jako minulé noci, jen Stín nezůstal v Jesenném, ale přesídlil se ke klukům) a Zbyněk, Vojtěška a já jdeme pod hvězdy.

3. den – sobota 2. 5. 2009

Safari s Vojtěškou pod jezem v Malé Skále. Indiánské opevnění a v něm Senter. Stín ve svém živlu. Safari si koleduje o shození. Za rozbřesku ještě spíme, i když někdo si už dává ve spacáku rozcvičku, aby se trochu zahřál. Při budíčku se divíme Vojtěškovi, který byl odsunut z karimatky do trávy a skoro si toho ani nevšiml. Dáváme snídani a vyrážíme prozkoumat skalní hrad, ve kterém by se snad měl nacházet náš cíl. Ve skalách je mnoho jeskyní a komůrek, nakonec však nalézáme dutinu v rohu jedné z nich a v ní... Ukrytý měšec, nebo spíš vak plný zlatých valounů! Spravedlivě se podělíme a vyrážíme na vrchol skalního hradu Nugget-tsilu. Je opět další krásný den, koukáme na třpytivou stuhu pod námi a už se zase těšíme na vodu. Jsme dole a tradá do lodí. Dnešní úsek není z nejkratších, cílem je osada Březina. Cestou máme řadu jezů, které musíme překonat (většinou mimo loď = přetáhnout či obnést). Pamatuju si hlavně na Dolánky, kde jedna část řeky padá u pravého břehu přes moderní vakový jez a vlevo teče přes klasickou desku bez šlajsny. Tak jako tak opět nesjízdné, musíme si zahrát hru pošli loď bez posádky a dole si ji chyť. Další legrácky nás čekají v Turnově, kde byl jez v rekonstrukci. Lodě nešlo nikde přetáhnout a všude je buď vysoká navigace nebo dočasná stěna z larsenů. Nakonec jsme je se Zbyňkem vytahovali přes ty larseny a bylo to moc velká zábava. Doufám, že to do příště už opraví! Závěrem dne je provalený jez v Březině a kotvíme oproti plánu na opačném břehu, tedy na levém. Obřího bílého nápisu na dřevěné chatrči se nijak nebojíme. Hlásá všem: „Majitel pozemku je soukromník. Táboření zakázáno.“ Nedá se svítit, naštěstí víme, že se chováme slušně a nepořádek po nás nezůstane. Říkám si, že nás tu stejně nikdo nezastihne, ale chyba lávky. Ráznou chůzí k nám míří babička s úžasně bílou hlavou. Jdu jí naproti a hned slyším, jak láteří, jestli umíme číst. Umíme. Sypu si popel na hlavu, což většinou funguje. Babička vidí děti, to taky funguje. Příště se máme jít zeptat do domu hned nad jezem (vypadal vybydleně) a vše bude v pohodě. Tak příště. Zbudujeme ohniště, ohříváme párky a vyrábíme brkaši, ti odvážnější suší boty. Jen co přijde tma, jdeme spát. Venku tentokrát zůstává jen Vojtěška se Zbyňkem, já se nasádlím k holkám a kluci spí jako včera.

4. den – neděle 3. 5. 2009

Sedmička na Vranově. Vítek stoupá na vyhlídku. Ráno těsně před odjezdem nás přijde zkontrolovat babička a nemá námitek. My také ne a tak vyrážíme vstříc Mnichovu (Hradišti). Posledních pár peřejek a vlnek a jsme u cílového mostu. Zbyněk vyráží zpět pro transportér do Jesenného, my zatím čistíme lodě. Navíc jsme objevili houpačku, kde frajeří místní domorodci. Čekáme, až se houpačka uvolní a také něco předvedeme – třeba Žofré ukazuje jak se rychle zbarvit na těle i obličeji do ruda. Pak jsme ještě roztáhli všechno hydro po trávě, zaházeli si diskem a už tu máme vlek, který se sám nenaváže. Amazonka odchází na vlak a my ostatní sedáme do auta. Uteklo to strašně rychle a už zase musíme domů.

Zapsal Slon

další fotky z akcekronika v pdf