Sedmička LETOS POPRVÉ na vodě

Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle

Zakousnutá špička. Kde je ta hlavice?! Páteční los stanovil posádky Zóna+Jindra, Klapka+Daněk, Slon+Potkan, Iks pro změnu vyhrává vyhřívaný kajáček s puklinkou, kudy vůbec nesákne. Potkan s Daňkem ráno přinášejí čerstvou vodu a po sladké snídani nás brzy čeká další jez v Sázavě – Černé Budy. Iks jede první, ale něco ho tam kouslo do špičky, tak se trochu podivil a jede dál. Deblisté se nenechají zahanbit a bez kousnutí proplouvají. Daněk samou radostí v retardérce zavírá oči a pouští pádlo. Tomu klukovi se vůbec dařilo, při svačině během marného pokusu o flákání si složil hlavu rovnou do nutelou namazaných krajíců! Vlásky si pochutnaly, sice je nemá geniální, jako někteří jiní z našeho oddílu, ale mazané jsou dost (nebo spíš namazané?). Překonáváme další jezy a u stupínku pod zříceninou Hláskou plánujeme spát v nouzovém tábořišti, které se ovšem již změnilo v plánované a snad již i hotové. Jsou tu ovšem jen štamgasti u kiosku v přívěsu, po stanech ani vidu. Přívozem přijíždí oficiální paní, která nějak nerozumí mému přesvědčování, že jsme tu plánovali spát zadarmo. Nicméně smlouvám jako Arab a z padesáti korun na hlavu jsme se dostali až k nějakým dvaceti patnácti. Kdyby paní pochopila, že bychom jí nanosili haldu dřeva a ještě třeba udělali večer útratu v kiosku, tak by se jí to taky vyplatilo nechat nás tam jen tak. Holt když člověk něco nechce, tak se mu smlouvá dobře. Sice mě tahle cena už nahlodala, ale v rámci nejlepšího rozpočtu se nakonec s paní rozloučíme (což dost nečekala) a plujeme dál hledat místo, kam bychom upíchli naše dva stany. Jeden z nich je trošku hangár, ale pšt, za chvíli se bude náramně hodit. Nakonec nalézáme mezi chatkami jednu zarostlou loučku, ohniště je na světě, večeře se vaří, stany staví, nikdo nás nevyhazuje. Znenáhla se objevuje postarší pán za plotem a tvrdí nám, že loučka je jeho a seká na ní pro králíky. Naštěstí správně odhadl poměr sil a netroufl si nám přímo říct, ať vypadneme, takže se jen pokorně omlouváme a zůstáváme. Zase začíná pršet ale právě včas. Bereme plný hrnec hotové večeře a přesouváme se do předsíňky stanu, kde spolu s naší bagáží značně namačkaní trávíme. Po konzumaci se nám docela těžko zvedá ze získaných pozic, přesedlé končetiny odmítají poslouchat. Iks si vylosuje odměnu za dnešní „kraví posádku“ a jdeme na kutě.

Kudy dál? Konečná - vystupovat! Půl buřtu je doma. Vstáváme brzy, důkladně likvidujeme stopy naší přítomnosti, ohniště za pár dní nikdo nepozná a tráva si stejně lehla včerejším deštěm. Snídáme na vodě, složení je dnes nalosováno stejně jako první den. Iks se tedy potřetí nadšeně souká do kajaku. První jez ve Čtyřkolech sjíždíme po jednom, Potkan nakonec vlastně po žádném (nikom, nule, či jak to říci), protože musí dole vystoupit, aby loďku nasměroval správným směrem. Na křižovatce pod jezem totiž odbočil do hromady kamení. U dalšího jezu v Čerčanech poprvé potkáváme nechvalně proslulé žluťásky, což naznačuje, že je opravdu sobota. Ač je květen, počasí máme aprílové, tak nás střídavě ohřívá sluníčko, či kropí deštík. V jednu chvíli se přidávají bombardující kroupy, tak se opět schováváme pod nášeho úžasně sešlého igelitového hada. Z letargie nás probouzí lehký náraz do lodí a vykviknutí holek. Vrazil do nás totiž divoký kanec. Bříško má pěkně nafouklé a spokojeně se nechává unášet vodou jako my. Mňam, návrhy na to, že bychom ho vzali do vleku na večer, nepadly na úrodnou půdu, tak raději dáme pár záběrů, ať jsme od něj dál. Přesouváme se dál až k týneckému jezu, u kterého se mně a ještě někomu zachtělo na toaletu (když jsem se na něj před splutím podíval). No, je to pěkná troska, kterou podél pozůstatků levé kozy jedeme nejdřív s Potkanem, pak Iks s Daňkem, který tak vyhrává na Iksovi zpět půl buřtu za to, že s ním do toho šel. Ostatní přetahují a pro dnešek končíme u Brejlova. Jdeme si zase zajezdit pod šlajsnu, ale nikomu se nijak nechce, co to s nimi je? Takže nabízím možnost buď jít na vodu, nebo připravovat večeři. Hmm, tahle strategie taky nebyla to pravé, kroutím hlavou a hrát si jdeme jen s Iksem a Jindrou. Aspoň se nemusím starat o teplou večeři, myslím si. Vody moc neteče, přejezdy omrzí a vracíme se zpět plni myšlenek na jídlo. Ovšem jsme nemile překvapeni, když nalézáme sotva se rozhořívající ohníček. Prý se mu moc nechtělo (jako tomu ohníčku...). Příprava se tak protáhne, ale stálo to za to! Nejlepší kuchař vaří skvěle...

Prohlídka jezu. Ráno nalézáme rozvěšené svršky pěkně promoklé, noc jim nějak nepomohla, smůla. Naštěstí na dnešní nejhezčí úsek vyšlo i parádní počasí, tak to ani moc neva. Losování jsme se vyhnuli a řekli jsme si, jak by kdo chtěl jet. Holky spolu, Iks s Jindrou, Potkan s Daňkem a Slon na kajaku, vyrážíme. Je opravdu krásně a kdo se nespálil dosud, ten si to vynahradí teď, první letošní sluníčko vyšlo krásně do akce. Nebudu zdržovat popisováním nejhezčího úseku řeky, v Kamenném přívozu jsme na jezu dokonce potkali dalšího kamaráda, který na nás málem zachrochtal, kdyby to ještě dokázal. Sjíždíme bez potíží až na dívčí posádku, která sjela krásně, ale pod jezem si slečny nemohly nechat ujít možnost přistát na osamělém kameni uprostřed řeky. U Žampachu jsme vyseděli v lodích frontu na přetahování a už jsme v Pikovicích. Cestou jsme si počítali, kdo trefí méně kamenů a podobných legrací. Kdo vyhrál si už nepamatuji, ale vím jistě, že Slon to nebyl... Jen co vytáhneme lodě a začneme sebe i je vysoušet už je tu tranzit (jiný než cestou sem). Naskáčeme do něj a ještě máme na cestu pomeranče. Ruda ovšem na slušný dotaz odpoví, že pomeranče se u něj vážně jíst nesmí, obzvlášť za jízdy... Máme štěstí, ovoce jsme operativně přejmenovali na mandarinky, vše je vyřešeno a i Rudovi jedna chutnala. Na Bošánu poklidíme věci, Jindra vysaje všem mozky (komu ještě nějaký kousíček zbyl) a pomalu se trousíme domů, kam se nikomu moc nechce...

Jindra s Iksem jedou Kameňák. Vysávání mozků Že by lokální mělčina?

Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle

další fotky z akce

Zapsal Slon