Sedmička LETOS POPRVÉ na vodě

Tradiční akce sedmého oddílu - první výjezd (30. 4. – 4. 5. 2008)

Plavili se: Potkan, Klapka, Zóna, Iks, Slon
Plavali si: Jindra s Daňkem
Zrakvila se: Ovce

Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle

Jindra s palačinkami. Iks se klouže. Sešlo se nás toho jarního dne docela málo a snad i proto se nakonec letošní první výjezd stal tak suprovou akcí. Odpoledne jsme si dopřáli chvilku košíkové, která však stačila Ovci k tomu, aby si stihla vyrakvit kotník. Podíl pánské části tak poskočil nahoru a nerad se opakuji, ale snad i proto se nakonec letošní první výjezd stal tak suprovou akcí. První noc jsme trávili ještě v loděnici, kde jsme se navečer smísili s Uhřínovskými nahřívajícími se u ohníčku. Mezitím jsem připravil svou vyhlášenou kulinářskou specialitku – palačinky (již podruhé v životě). Po zlikvidování všech pochutin jsme šli spát, od brzkého rána totiž očekáváme Rudu s tranzitem.

Potkan dopřává Zóně trochu koupele. Stalo se to poprvé, co jsme na Rudu museli čekat my, obyčejně čeká on na nás. Rychle jsme naházeli vše dovnitř a vyrazili k řece blíž. Autu se moc nechtělo a taky že jsme zjistili proč. Zpuchřelá gumička praskla a chladící kapalina to někam odpískala. Pod kapotou by se daly hravě napařovat knedlíky, sotva jsme dojeli na kopeček k pumpě, kde Ruda zjistil co a jak a hned rozdělil úkoly. Každý správný muž má u sebe nůž a já zatím skočil pro šikovný klacík. Ještě, že jsem vzal nože dva, tušil jsem, jak si někteří zvládnou zabalit a nechtěl jsem nás ochudit o paralelní zpracování potravin (a sebe ušetřit pár stovek, ale nepředbíhejme). Ostrouhat a vrazit ho do hadičky a jedeme dál. Pár kilometrů před cílem (už na silnici podél Sázavy) auto zastavuje a motor se tváří, jako by tam dole ani nebyl. Po deseti patnácti minutách marných pokusů nastartovat se smiřujeme s alternativou startu zde, nad námi byl stejně jen volej a je celkem dost hodin, tak už málem odvazujeme, když auto zabrumlá, poposkočí a jedem! V Ledečku je mokro a chladno, ale voda se už na nás těší a já na ni taky. Rozdělujeme si proviant i vybavení a už máme první záběry za sebou. Sluníčko nesvítí, zatím to ale nepotřebujeme. Málem bych se nezmínil o posádkách. Jelikož mezi sebou nemáme nikoho vodácky slabšího, budeme posádky losovat, bude legrace. Potkan a Zóna pod jezem. První den los určil dvojice: Daněk+Jindra, Slon+Klapka, Potkan+Zóna a na Ikse zbyl kajak. Za chvilku jsme u prvního jezu v Samopších, hubeňour v kajaku se sklouzne po desce, my ostatní raději z obavy o lodě trapně přenášíme. A jelikož kajakáři musí mít vždy něco extra, u dalšího jezu (v Budíně) Iks jede zavřenou retardéru. Voda tudy normálně teče, jen nad ústím jsou česle, aby dovnitř netekl sajrajt (jako třeba lodě). A kousek pod česlemi je asi decimetr široká fošna sloužící jako můstek na kozu a na tu fošnu i s kajakem Iks ze břehu dohopsal, skočil dolů a už se veze. Kravení u kozy. My opět trapně sjíždíme jez normálně po desce. Pod jezem je kamenný zához, kudy občas teče a občas neteče voda, zkrátka ideální místo pro první pauzu na malé blbnutí. Všichni si chvilku užijí, prvních pár skoronáklonů, první anitrochunáklon a první prásknutí. Daněk s Jindrou už plavou a mně dochází, že měli v lodi spolu se svačinou volně v papírové bedně i můj nůž a pár dalších „drobností“. Koukám na světlé dno lodi a říkám si „papá“. Voda je studená, šlapu na špičky, ale stejně se namočím i tam, kde to studí nejvíc... Sakra, ten nůž byl vlastně táty! Aspoň, že kluci vypadli hned a mají suché hlavy. Horko zrovna není, otáčíme loď a tradá: můj nůž je na místě a suchý. Možná, kdyby se byl utopil, mohl přežít nejmenovaný kus vybavení, ale nepředbíhejme. Sluníčko teď občas vysvitne, ale brzy je vystřídáno první přeháňkou. Rozradostněně vyndaváme pláštěnky (tedy ti, co si je vůbec vzali s sebou). Déšť nepřechází, tak vyndaváme plachtu, které jsme se zmocnili v archivu na Bošánu. Naše nadšení nezná konce – z plachty se vyklubal pás vetchého igelitu o rozměrech snad 1x12 metrů. Pro pár nešťastníků to je ale lepší než nic. Necháme se unášet proudem a za další zatáčkou jsme u dalšího jezu – Kavalier. Sjíždíme šlajsnou, pod ní na pravém břehu nacházíme místo akorát pro nás i s ohništěm, neváháme, vyhazujeme věci a jdeme zase řádit. Někomu dělá fyzika pádla a lodi trochu potíže, každopádně až na Jindru (který se dnes už koupal) jsme se prostřídali všichni. Dámská část si zablbla víc na koze a u hrazení než v lodi a už nám plápolá ohníček a hřeje se čočka. Daněk na upozornění, že by si mohl ještě svůj špekáček upravit, s klidem odvětí: „Ne, když nebyly nože, tak si lidi taky buřty nenařezávali...“ Jen co zkrmíme všechnu čočku a okurky (Daněk: „Až to budeš mít otevřený, tak řekni.“ Potkan po chvilce: „Mám to otevřený. Už zavírám.“) proběhne první hlasování o „kraví posádku dne“. Představ si pod tím, co chceš, ale pro dnešek se tímto titulem mohou honosit Daněk s Jindrou. Z kouzelného loďáčku si vylosují odměnu, kterou ale stejně spořádáme dohromady. Daněk nám ještě jednou poodhalí roušku své prozíravosti („Ty krabe, sednul bych si, ale nesednu si, protože bych pak byl línej se zvedat. Jsem totiž člověk, co myslí do budoucnosti.“), Klapka na chvilku potrápí kytaru, vyčurat a spát.

Kde se vzal, tu se vzal. Sjezd by Zóna s Klapkou. Vždy s úsměvem. Daněk přes ruku.

Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle

další fotky z akce