Sedmdesátá léta na Šánu

Naše vzpomínky či odkazy na fotografie a další materiály
zelva
PříspěvkyCOLON 1
RegistrovánCOLON pon led 19, 2015 17:45

Sedmdesátá léta na Šánu

Příspěvekod zelva » úte led 20, 2015 13:49

Nerad až moc vzpomínám, ale tady mi to teď nedá !!!
Přišel jsem do oddílu na sedmdesátá léta, v roce 1973 (tenkrát to byla 90. P.O.) a byl jsem tu do 1978. Ke konci tři nebo dva roky jako člunař a „skoro instruktor“. Ale na prvním šánovském táboře v roce 1974 jsem si „užíval“ jako háček na pramici, kde vzadu u kormidla byla Pája – tedy Pavla Benešová. Ta si se mnou užila, ale trochu jinak než jsem si to představoval (tenkrát jsem do ní byl zamilován jako do kormidelnice na kotrči). Můj první tábor - to mi při službě kámoš málem uřízl prst pilou a tak jsme jeli s Pájou do Roudnice do nemocnice na šití ruky. Tož jsem nemohl pádlovat, seděl tedy na přídi pramice „na porculánu“ se zafačovanou rukou a bavil posádku vyprávěním o mé želvě. Mimochodem chovám jí dodnes, tedy už 45 let. A tak mi Kotě (Tomáš Kotek, syn vedoucí Žanerky) dal přezdívku Želvička. No a za pár dní, někde u Roudnice, jsem se zase ulejval na přídí, se mi cikání z břehu trefili kamenem do hlavy. Tak jsme zase s Pájou putovali po roudnickém náměstí nahoru do nemocnice na další steh, tentokráte na hlavě a já měl pak navíc zafačovanou i hlavu. Byl jsem taková Želva bílá. Patron se mohl potrhat smíchy a Ašvenka (vedoucí oddílu) už mi pak neříkala to své vlakové „ počkej, AŽ VENKU“, ale „počkej, až ti to sundaj“.. Z vedoucích tam byli, co si tak pamatuju, ještě Neonka, Žanerka, Karel. Se mnou v oddíle např. Dick s bráchou Tyčkou.
Dick (alias Tomáš Svoboda - od té tlusté bíle velryby MobbyDicka se postavou tenkrát moc nelišil ) byl trubač a spali jsme spolu ve stanu. Děsná pakárna ráno – budili ho o půl hodiny dřívě a tím i mne. On pak zahříval funěním nátrubek ve spacáku a pak troubil budíček. No troubil, na ten zmrzlý nátrubek ho „vyfuňoval“. Večerka mu ale šla pěkně! Také ho Patron nutil troubit při přehlídce před závěrečným táborákem - jeli po proudu s lampionem kolem ostrova, Dick balancoval na přídi a troubil "Šánovci jedouuuu, jedou s veselouuuu, kdo je buchta doma sedí, s husou pečenooooouuuu"..
Za rok už jsem byl z Želvičky Želva, nikdo mne pod mým pravým jménem už ani neznal. Při převozu pramic z Prahy na Šán pálilo slunce tak, že když jsme dorazili přes Mělník do Roudnice, byl jsem v obličeji jako Želva rudá , do chrupava opečená. Obličej děsně pálil. Tož jsme zase s Pájou putovali potřetí nahoru roudnickým náměstím do mně známé nemocnice nahoře ve městě. Pamatuju si, že jsme se cestou stavili na opečenou klobásu a já od ní byl k nerozeznání! Na táboře mi (nebo to byl 0. turnus, když byla spartakiáda) s ostatníma holkama - krom Páji vzpomínám ještě na krásku Renatu - mazaly modrým krémem Dermazulenem oblličej a byl jsem Želva modrá. Starší „pánové instruktoři“ (pamatuji Plašmuška, Vilda Hubner, Igor, možná i Sixi Štolc, Pavel a Milý Jarda neboli Milijarda) se předháněli, abych se o někom z nich při „večerním mazání“ nějak pěkně u starších holek zmínil. Patron už se tenkát ničemu nedivil. Když se mi cáry kůže loupaly z obličeje, říkal, že nešikovně maso musí odpadat. Asi odpadalo, protože pak už se mi na Šánu nikdy nic zlého nestalo.
Taky se tenkrát stavěla cihlová kuchyně. Později jsme přistavovali laminátovou halu na jídelnu, pod ní pak při dešti bylo super. Do té doby tam byl jen takový temný, velký vojenský stan, svítilo se plynovými punčoškami. U kuchyně kotvila patronova Isabella, starý, ale udržovaný kutr. 10 m plavání pod vodou na splnění hvězdy se plavalo pod ní..
V létě to bylo asi podobné, jako to máte teď, nevím… Stavěli tábor, kopali latriny (kupodivu proti proudu..), pádlovali jsme pro vodu do konví ke studni do Hrobců (už tenkrát měla takovou nahnědlou barvu), pro uhlí pádlovali na „třetí vlnu“ na tlačáky, zvonili noční a denní hlídky, pádlovali do Litoměřic, Lovosic a dokonce jednou i do Ústí. Na Ústí si vzpomínám, to už jsem byl kormidelník, lilo, zima, vlny a vzbouřená, zmrzlá fňukající posádka. Naštěstí nás tenkrát od Žernosek od Porty do Ústí odtáhl nějaký motorák. Na noční bojovky jsme jezdili do tenkrát polorozpadlé kaple sv. Kateřina a na hřbitov u Libotenic. Byly noční pochody na Lovoš, pro vajíčka se jezdilo do slepičárny u Hrobců. Tábory, to bylo jedno velké dobrodružství. Ráno se objížděl Án a běhala Stezka (uff!). V zimě jsme měli schůzky ve Šlikově v Břevnově, starý dům s tajuplným sklepem kam se chodilo pro uhlí do kamen. Dělali se Plameny, Cesty, Hvězdy, hledali šifrované zprávy ve Starém Městě. V Praze to tenkrát vypadalo ještě jako Stínadla, všechno rozbité, rozkopané, šedivé – nám to nevadilo.

Vzpomínám také na neděle a středy. Vlastně mám na tyto dny aliby od roku 74 do 78, trávili jsme je vždy společně. Jezdilo se na pramicích směr Jarov, koníčkovalo se před Zbraslaví - nebyl jez a byl tam docela slušný proud. Někde u Modřan byla malá zátoka a loď se musela rychle "rozkoníčkovat" aby setrvačností zátoku projela. Občas se na Jarově spalo. Patron nesnášel fotbal (nevím proč..). Míč se před ním musel ukrývat a mohlo se s ním leda házet. Na Šánu jsme si tajně v džungli občas zakopali.

Pak někdy kolem roku 1976 nebo 77 přišel Hobby (i se synem Ponnym), byl tu Jirka Svoboda (myslím táta Bejby a Lucky) a odešlo pár starších instruktorů. Voda v Labi byla tenkrát šíleně smradlavá. S Jirkou se někdy v roce 1976 začala hloubit studna, můj táta na Šán zajistil převoz betonových skruží a celý tábor jsme se bavili vyhrabováním písku a zapouštěli skruže, skoro až do 10m. Vedle studny jsme postavili věž se sudem na vodu ze studny a čerpadlo. Jirka to technicky zajišťoval. Když si tak vzpomínám, s Jirkou Svobodou jsem si rozuměl asi nejlépe z vedoucích. Hobby byl super, mám dojem, že si ale moc nesedli s Patronem. Hobby začal na táboře vyrábět amulety a barevné provázky, vymýšlet více her. To už jsem byl "stará, zasloužilá a zlobivá Želva" a od obou pánů tábora střídavě fasoval „kolíky za trest“ (např. - v Hrobcích byly pěkné holky, jednou jsem si vypůjčil pramici i s motorem Tummlerem a s několika jsme si udělali romantickou večerní vyjížďku do Roudnice, no víc prozrazovat už nebudu). Kolíky byly 3, barevně odlišené. První byl za trest jet na singlu dolu na Šán a zpět, druhý se musel zatlouci dál po proudu u přítoku Amazonky (ten blátivý smradlavý pravý přítok Labe, bleee) na ostrovech Malý a Velký En – ty už tam nejsou, voda je vzala. To bylo fakt drsný, obzvášť zpět proti proudu na singlu. No a černý kolík, to bylo vzít si ho do vlaku a být z tábora vyloučen. Na třetí jsem se ale nikdy nevypracoval . Patrona, Hobbyho, Jirku, všechny jsem si ale moc považoval, jednali s námi jako s rovnými dospěláky. Někdy natvrdo, ale vždy narovinu.

Ten duch ostrova, Čibu-Čibu, starý padlý strom s těmi všemi vyrytými jmény „zasloužilých“ šánovců, už na Šánu asi není. Byl u levého břehu, na začátku „džungle“, severního konce ostrova zarostlého dvoumetrovými kopřivami, houštím a starými stromy.
Super byly letní puťáky, na jezera v Německu, 1978 Hron, ještě mám deník i fotky – někam přidám odkaz. Nebo zimní zájezdy do Kovářské a lyžování na Klínovci. Chodilo se z Kovářské také lyžovat asi 5km pěšky kolem vápenky na takovou loučku. Dick si tam jednou zlomil nohu, když v závratné rychlosti 30 cm za minutu najížděl na skokanský můstek ze sněhu.. Pak jsme ho nesli zpět na lyžích, no byla to prostě vždy prča.

Na pár lidí z sedmdesátých let doby si upamatuji (Dick, Tyčka, Ríša Hubner, Kotě, Porthos+Athos+Aramis, Ponny, Kráťa ,Jarda Ptáček, Věrka Kuchařová – Zrzka..)

Můj poslední den v oddílu byl s Patronem. Oddíl začal trochu upadat ( konec sedmdesátých a ten heslovitý soudruřský humus kolem dopadal i nás) a Patron, nás starší, svolal na Bošán. Tenkrát byl zakotven pod Vyšehradem. Přišlo nás z pozvaných jen pár, bavili jsme se co bude dál. Patron mi připadal smutný, když mi říkal, že jsem sice "Želva ulejvák", ale když slíbím přijít, přijdu. Začal jsem dělat náročnou elektroprůmku v Ječné a musel jsem mu říci mu, že už asi v oddíle skončím. Mimochodem do té budovy průmky v Ječné ulici Patron chodil do tehdy reálného gymnázia ve dvacátých letech.. Byl ročník cca 1902. Loučili jsme se podáním ruky na Výtoni a pak už jsem ho nikdy neviděl a do oddílu se už nikdy nevrátil. Ale jako označkovaný „šánovec“ jsem asi zůstal potrefený, byl pak v TJ Banka a sjezdil vodu kde se dalo nebo se prodíral už skutečnou džunglí v Amazonii při průzkumu zájezdů pro Adventuru. Teď už jako stará lenivá Želva nejedu ani na ten Hamerák ani se po krunýři nekloužu Toušickou kaskádu na Vavřinečáku.

Tedy to jsem toho napsal !!! Možná to ani nebude nikdo číst, možná se ani do toho textového pole diskuze nevejde. Navíc se mi jeví diskuze umrtvená, poslední zápis někdy před rokem. Možná je někde jinde na Facebooku. Byl to ale prima návrat 40 let zpět. Vzpomene si někdo na další příběhy z té doby a má někdo nějaké fotky ze 70. let ? Pár fotek ze 70 let jsem dal na svoje stránky http://dupe.homedns.org/other/sanovci.htm. Viděl jsem tu pěkné zápisky Páji, Bejby, Standy Ptáčka, Dicka..
Tož všem šánovcům AHOJ přeje Želva !!
P.S.
Jo vlastně jsem na Šánu ještě byl s Ponnym a Kráťou - někdy v 80. letech jsme v létě „přepadli“ tábor a noční hlídce ukořistili zvon. Vzpomínám - leželi jsme se zvonem pak v kopřivách u břehu, zburcovaný tábor nás přesvětloval baterkama, byla temná bezměsíční tma, nad náma začínala bouřka, začínalo pršet. Skočili jsme do Labe a plavali (já se zvonem..) za svitu blesků na druhý břeh do Hrobců. Kupodivu jsem i se zvonem neskončil na dně Labe. Nikdo nás nedohonil a zvon jsme ještě v noci zavěsili na zvonici Kateřiny a nechali milé šánovce ho vystopovat. Nicméně co si tak vzpomínám, Hobby ani Jirka Svoboda nebyli příliš nadšeni touto naší návštěvou.
Petr Dušek, 20.1.2015,
PPS
Tyčko, potkali jsem se někdy před 3 mi lety a slíbil jsi mi poslat pozvánku na nějaký vánoční sraz !!

Zpět na

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: 2 a 0 návštevníků

cron