Sraz 1999

Naše vzpomínky či odkazy na fotografie a další materiály
Igor
PříspěvkyCOLON 30
RegistrovánCOLON sob led 03, 2009 18:03

Sraz 1999

Příspěvekod Igor » úte úno 18, 2014 15:13

Setkání bývalých Šánovců
23.7. – 25.7. 1999

Bylo to někdy ještě v zimních měsících když máz a plískanice vládly za okny Bošánu. V té době se několik starších vedoucích rozpomnělo, jak bylo krásné a velmi podařené vánoční setkání bývalých Šánovců v roce 1994. Současně je napadlo při rozhovorech nad plány na příští rok vyslyšet připomínek některých starších kamarádů a uspořádat další setkání, tentokrát vázané na 30. výročí táboření na našem ostrově. Slovo dalo slovo a tak propukly veliké přípravy na nové setkání, dnes už vážených a vzrostlých Šánovců. Tentokrát přímo na táborovou základnu - ostrov Šán. Matouš začal oprašovat původní adresáře, Bleška se lopotil s tiskem pozvánek, Miliarda s Igorem korigovali nadšené plány ostatních vedoucích na program a průběh setkání.

A než by proteklo Labem pár tisíc kubíků vody přes Roudnický jez bylo tady léto. Pátek 23.července. Celý ostrov byl ten den ve velkém očekávání. Šánovci končící první turnus úpěnlivě připravovali večerní táborák. Padali poslední rozhodnutí na udělení letošních nejcenějších ocenění, předání „Černých Šánů“.
Na druhé straně hlouček vedoucích a starších členů vede vzrušený hovor. „Víš kdo přijede, kdo se ozval?“; „Nakoupili jsme dost jídla?“; „Nezapomněli jsme na něco?“; „No tak tohle jsem zapomněl doma co s tím uděláme?“; Pro někoho zmatečné, ale pro každého z nich plné očekávání.

První nedočkavci a někteří i s celými rodinami přijížděli už na závěrečný táborový oheň končícího I. turnusu. Při pohledu v jim důvěrném prostředí na současný slavnostní závěrečný nástup, udílení odměn či večerní táborák se v nich i po tolika letech probouzelo vlastní dětství, kamarádi a vedoucí a všechny prožitky strávené na ostrově. A to se už všude po ostrově začali rozléhat hlasité pozdravy, výkřiky údivu a smích bývalých kamarádů, kteří se třeba i desítku let neviděli. Sem tam mezi slzou dojetí bylo slyšet i zvídavé otázky „Kdo je támhle ten pán?“ nebo „Jak se jmenuje tohle starší děvče, co ji odněkud znám?“ a jiné podobné identifikační výkřiky. Ještě dlouho do noci po skončení táboráku – lépe řečeno téměř do rána – bylo po celém tábořišti slyšet vzrušivé debaty o zážitcích a příhodách nejen devadesátých, ale i osmdesátých a sedmdesátých let.

Noc byla dlouhá, ale sobotní ráno zastihlo všechny přítomné v plném nadšení, a přijela jich téměř stovka, na slavnostním nástupu k zahájení dne. Následovalo spontánní rozdělení do posádek, kdy každé 1 až 2 lodě zastupovaly přibližně jedno desetiletí v historii skupiny. Netypickým získáním tradičního táborového amuletu získal každý účastník památku k setkání. A pak nastalo první měření sil, které se odehrálo při závodě kolem Ánu. Nebylo ani tak důležité, která posádka zvítězila, ale především to, že ač často silně přetížené a někdy i s vodou přetékající přes bortové latě do podpalubí devítky, šťastně dopluly do cíle závodu. V humorné a pohodové náladě pokračoval program připravený současnými vedoucími a instruktory na švédské stezce a později vyhlášenou hrou Mozek kontra svaly. Při té si posádky pěkně provařily své mozkové závity a některé i fyzickou sílu.

Pozdní odpoledne někteří účastnící strávili na plavbě po okolí Šánu, jiní vyprávěním svým dětem o svém životě na ostrově. Navečer jsme se všichni setkali v jídelně nad hromadou historických fotek, kronik, zápisů a jiných pamětihodných dokumentů a při popovídání nad historií a současností vodáckého oddílu. Na začátku si sice vzal Miliarda důstojné slovo o starém i součastném, ale vše to potom stejně skončilo prohlížením starých fotografií a kronik. Opětovným převyprávěním příběhů a legend z života na Šánu při kterých se v hlavách vybavují další a další příběhy, písničky a i vzpomínky na kamarády co tu snámi nejsou. Při této příležitosti byl účastníky také sepsán památný pamflet k setkání, který byl přiložen do ochranného pouzdra k původním historickým dokumentům našeho vodáckého oddílu z dřívějších let. Pouzdro bylo několika vybranými, zasloužilými „nositeli tradic“ oddílu Ašvenkou, Vyzvědačem, Pavlem Š., Igorem, Miliardou, Tyčkou a Matoušem uloženo a zakopáno na dalších minimálně 10 let tam, kde každý Šánovec svým slovem každodenně dokazoval svoji úctu k mocnému duchu vodáckého oddílu Čibu, ve vzdálenosti jedné nejběžnější lanové délky od kořání stromu, který v květu voní medem a svými srdčitými listy vrhá hebký stín. Ten kdo klid tohoto pouzdra poruší před stanovenou dobou vyjmutí budiž zatracen. Pouzdro smí vyjmout jen ten kdo bude „nositelem tradic“ požádán a k otevření pověřen. Při příštím otevření ať je zanechána zpráva k úctě Velkého Čibu.

Táborový oheň zakončil den plný „dětských“ zážitků, zářivých očí a pro mnohé i vrácených let. Pro otrlé jedince se noc plná písniček a plaménků v očích opět protáhla až do ranního zvonění.

Nedělní dopoledne bylo okamžikem, který pro většinu z nás ukončil krátkou vzpomínku na své dětství. Návštěva zrekonstruovaného pro mnoho z nás nostalgicky vzpomínaného kostela sv. Kateřiny byla poslední tečkou za velmi podařeným setkání. Slova nadšení, chvály a námětů pro další podobnou akci bylo slyšet při téměř každém rozloučení bývalých Šánovců se současnou generací vodáckého oddílu ŠÁN.

Nad ostrovem zůstaly jen vznešené ozvěny všeho krásného, úžasného a čistého co kamarádství pod ochranou Velkého Čibu může dát.

A tak zase někdy „Ahoj“.
[/b]

Zpět na

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: 2 a 0 návštevníků

cron