Stránka 11

Loděnice

NapsalCOLON sob čer 06, 2009 18:39
od Iva Urbanová
Snad nevadí, že odbočím ze Šánu do Prahy, vzpomínky jsou vzpomínky.
Loděnice na Císařské louce, skupina zde měla k dispozici dřevěnou boudu, malý plácek, na který vedly dřevěné schody, plácek, kde jsme nastupovali po oddílech a na vodě dřevěné pramice. Jako tréninkový trenažér nám sloužil břeh, kde jsme spíše za trest pádlovali proti břehu. Kdo z Vás to zažil, určitě pamatuje, jak to bylo vysilující. Zázemí jsme tam neměli žádné, jedna malá bouda sloužila v nouzi nejvyšší jako přístřeší pro všechny. Mám pocit, že tenkrát měla skupina i okolo 100 členů. To byl ten rok 1972 ( a další), kdy byl velký nábor. Z těchto let existuje fotka, focená právě z těch schůdků – najdu se tam já, Miliarda, Dick, Tyčka, Hübneři, Zrzka, Igor a mnoho dalších, které poznáme už jen my pamětníci.
V dalších letech byla loděnice pod vyšehradskou skálou. Skupina zakoupila bývalou plovárnu, zakotvila ji pod skálu. Opět jsme scházeli, tentokrát po kamenných schodech na kousek pevné půdy. Pamatuji, že lodě jsme schovávali pod pontony, každý oddíl už měl svou místnůstku.
V roce 1979, po několika letech bojů Jirky Svobody, jsme získali pozemek a začali kopat základy pro naši novou loděnici v Podolí. Postavil se nový barák, stará loděnice zpod Vyšehradu se rozebrala a postavila na souš. Po dvaceti letech už nejsme jen v pronájmu, ale říká nám to „ pane“. O to se velkou měrou zasloužil právě Jirka a do konečného úspěchu dotáhl Miliarda.
Ahoj Bejby

NapsalCOLON úte čer 09, 2009 20:28
od Igor
První loděnice byla v loděnici Slavoje Vyšehrad, dnes Český Yacht klub. Pokud se na ten krásný dřevěný dům pod vyšehradskou skálou podíváte z nábřeží, stojí na jakýchsi nohách, které dům podpírají. Tenkrát byly nohy obedněny až k vodě. Byly tam takové kůlničky, ta jedna byla naší loděnicí. Prvními loděmi byly čluny. Jedna posádka, jeden člun. Všech pět členů posádky se finančně na pořízení člunu podílelo. Jména Jupiter, Saturn, Vega ... Pramice přišly později. S rozšířením oddílu jsme se přestěhovali na Císařskou louku do další loděnice Slavoje Vyšehrad. Byla to loděnice Lukostřelecké kanoistiky. Pozemek byl rozdělen na dvě části, v té od schodů po proudu byla loděnice, klubovna a volejbalové hřiště. To vše oddílu Lukostřelecké kanoistiky. V části proti proudu byl volný pozemek na kterém byla postavena naše klubovna. Obě části rozdělovala stavba dílny pro opravu lodí. U břehu jako plata sloužily bývalé vory s už zčernalých klád. Kolem vysoké topoly. Pořízení bývalé Vyšehradské plovárny byla nádhera. Každý oddíl mohl mít svojí klubovnu. Všichni velkou dílnu. Byly to dva pontony s nástavbou převlékacích kabin plovárny. S úpravou na klubovny jsme začali okamžitě. Další rok se povedlo získat povolení umístit naši plovoucí loděnici, už se jménem Bošán na místo kde dříve Vyšehradská plovárna byla ukotvena. Nábřeží dodnes zdobí dvě schodiště a u zábradlí květinové žlaby. Nastává doba loděnice pod Vyšehradem. Při jedné letní velké vodě když jsme byli na Šánu se plováky poškodily o kamenou zeď a loděnici hrozilo potopení. Po provizorní opravě se začalo s hledáním nového místa. Tady začíná Podolí. Místo bývalo skládkou mareriálu a bývalým zařízením staveniště po stavbě stoky K.