Stránka 11

Šán 80.léta

NapsalCOLON ned pro 14, 2008 12:03
od hoblik
Šán 80.léta

Moje první opravy lodí

NapsalCOLON pát bře 06, 2009 8:31
od Kidd
Jaro 1981. Přišli jsme k příšerně rozeschlým pramicím a začali. Z batůžků si vytáhli temovačky z tvrdého dřeva, aby déle vydržely, konopné provázky a začali jsme ucpávat rozšklebené díry mezi starými prkny na bocích a ve dně pramic. Po ucpání děr se to musilo zalít térem, měli jsme ale na oddíl jen jeden kanystr o asi třech litrech, a to nám nějak nestačilo. Zjistili jsme ale že mezi štěrkem na náplavce je vylitý asfalt, zřejmě pozůstatek po stavbařích. Nastala asfaltová horečka. Klacky a železy jsme dolovali asfalt a oddělovali ho od štěrku. Ve velké naběračce jsme ho potom nad ohněm rozehřívali a horkou hmotou jsme zalévali díry. Měli jsme tehdy pramici č. 14 měla modré borty. Byl jsem na ní tak pyšný! Z děravé trosky jsme stvořili luznou loď. Jen v létě, když pálilo sluníčko se Tomajda, který mi dělal člunaře lepil k vrstvám asfaltu, kterými jsme pramici obdařili.

NapsalCOLON pát bře 06, 2009 8:59
od Kidd
Osmdesátá léta pro mne začala převozem pontonů s loděnicí od Vyšehradu, na místo kde dnes stojí plato. Byla to vůbec první akce, které jsem se zůčastni, i když jen jako pozorovatel. Myslím, že tehdy jsem ještě ani nebyl členem oddílu. Pamatuju se na spoustu odpadků, která vyplavala když se pontony pohnuly od Vyšehradské skály.
Pontony pak nějakou dobu stály o břehu a pramice spoutané řetězem byly víceméně potopené mezi nimi. Vylévačka byla naprostou nutností. Když jsme chtěli vyjet, znamenalo to buď loď vylít vytažením na ponton, nebo což bylo za trest vylití vylévačkou. Někdo lehký - já chudák nejmladší musel balancovat na potopené pramici na lavičce a vylévat co síly stačili, za nějakou dobu už bylo možné si na lavičku sednout a pokračovalo se ve vylévání. Teprve, když vodaklesla pod úroveň podlážek mohlo se jet. Příkaz: Vyber to do sucha! Neznamenal nic jiného, než aby voda pod podlážkami nebyla vidět. V průběhu středeční jízdy( ve středu jsme obvykle za dvě hodiny stihli jen objet Veslařský ostrov) jsme minimálně jednou vybírali.
Dnešní stavba loděnice, ba ani dřevěné kumbály a dílna nestály. To teprve my, (a občas i ti dělníci co to měli stavět) jsme všechno vyzdvihli k nebesům. Pamatuju se na přípravu i betonování základní desky, problém s ucpanými odpady, nadávání na nekvalitní práci, kterou stavaři odvedli, a zbyla tedy na nás děcka z oddílu. Už si nepamatuju jak se dřevěné stavby dostaly nahoru, kde jsou dnes, ale utkvělo mi, že se museli rozřezávat, některé řezy jsem vedl i já, protože jsem se jako malý dostal tam kam ostatní ne. Střechu dolního přístřešku převážel po dílech jeřáb, a mně se pak strašně líbilo asfaltování střechy. Pontony se pak řezaly autogenem a dlouho ležely rezivějící na břehu. Oblíbenou zábavou bylo vylézt na ně a dupat, dokud vetchý plech pod nohou nepovolil.
Na Bošánu byla osmdesátá léta časem úpravy terénu. Vysekávali jsme keře, přesýpali hromady hlíny, rozváželi navážku, kam bylo třeba a nakonec rovnali a překopávali tvdrou jalovou půdu a osívali ji travou. Tehdy vznikla z nasypané skládky špíny naše krásná loděnice.

NapsalCOLON ned bře 08, 2009 9:34
od Kidd
Osmdesátá léta jsou dobou, kdy lodě i když barvou spíš do černa,byly mnohem veselejší. Než se vyplulo musela se vyvěsit vlajka. Každá pramice měla na špici stožárek a na ní byla posádková vlajka složená z čísla oddílu a posádky ve vlajkovém kódu. Vlakjky nám šily mamky. Měli jsme doma sadu všech vlajek ze kterých šlo sestavit číslo posádky. Většinou jsem jezdil pod číslem 31 ale i 32,3 s opakovačem a 34. Za vlajku nezodpovídal člunař ale háček a když i po vyvázání zůstala na lodi byl z toho mínusák. Taky za špatné vyvázání lodi byl trestaný háček.
Na těžkých pramicích nebyl problém zvyšovat dál váhu, jízdní vlastnosti to příliš neovlivnilo. Na prvním táboře jsme našli železnou část bóje k odrážení radaru. Vzali a vozili jsme jí celý tábor s sebou jako kotvu. Velice pyšně jsme, když ostatní háčkové vyskakovali na břeha a drželi loď spouštěli kotvu a kolébali se kousek od ostatních na řece.

devítikánoe

NapsalCOLON ned bře 08, 2009 17:21
od žluťák
v hlavě se mi vybavila následující vzpomínka na výrobu našich nových lodí.Ten rok se tuším dodělávaly lodě, aby byly na táboře už jen devítky.
Na Cindě v bývalé klubovně rok 1985, chodilo se tam pravidelně nejdřív brousit kopyto, což byla strašlivá nuda,ale tohle bylo až při laminování jedné z našich nových lodí. . Akci veleli Jirka a Hobby bylo to jak při operaci. Vše přesně organizované v jedné "čisté" části se stříhala tkanina, myslím Dick s Ríšou, nebo Karpíkem nalévali přesně odměřené mnozství urychlovače do pryskyřice a my mladší jsme vždy na pokyn po položení nové části šíleně zodpovědně protupovávali štětci každé vlákenko, aby loď byla co nejpevnější a nejkrásnější. K tomu nám hrálo malinké tranzistorové radio a vzhledem k tomu, že právě probíhalo v Praze mistroství v hokeji a naši byli ve finále s Kanadou poslouchali jsme, opojeni výpary, jak to naši válejí a vím, že tohle laminování mi uteklo strašně rychle a já se celý upatlaný hnal domů abych stihnul ve zprávách vidět naše góly, které jsem před tím jen slyšel. Jasně že jsme vyhráli...

ještě k těm lodím

NapsalCOLON ned bře 08, 2009 17:52
od žluťák
Jak tu Kidd kousek vejš píše "lodi byly dřív veselejší" řeč je samo o pramičkách. Je to fakt, ale jen do určitý míry, ono když se na Bošánu objevily první devítky, tak jsme z nich byli všichni paf. Byly tak lehký, tak rychlý, tak elegentní.
První byly legendy Pajcr a Prdlajs s černými borty a se špičatou zádí i přídí. To až naše vlastní vyrobené lodičky umožňovaly připojit motor, zasadit kormidlo i kormidelník seděl o něco níž což usnadňovalo ovládání lodi. První naše bylo zelené Achjo později přejmenované na Cyklon. Nevím jestli si to pamatuju přesně, ale myslím, že v 1983 byly na táboře ty prvně dvě jmenované, tak nějak na zkošku a jezdili na tom jen vedoucí. 1984 byly lodě napůl půlka pramic půl devítek a a už fakt nevím jestli jsme si je nějak střídali ?? A 1985 byl první tábor čistě s devítkama a taky byl poprvé na devítkách i puťák.
Co se týče těch vlajek, tak se to myslím řešilo v těch úplných začátcích, ale ta žerdička se hodně pletla vzhledem k tomu, že devítka je o dost užší než pramice a tak se od žerdiček s vlajkama upustilo, ale i dle mého je to trochu škoda. Zase jsou jiný věci...

NapsalCOLON pon bře 09, 2009 12:22
od Kidd
Na pramičku šel taky přidat motor. Třeba na 14ce zrovna byla houpačka na Tumlera. Ale je pravda , že devítky jsou nesrovnatelně lepší.

NapsalCOLON pon bře 09, 2009 12:30
od Kidd
Na pramičkách jsme taky plachtili. Minimálně na jednu akci si vzpomínám, kdy jsme dostali stožáry a plachty ze žluté látky boční kýl a kotrč. Pádla jsme museli odevzdat. Měli jsme závodit, která posádka projede myslím že lagunu. Problém bylo, že nefoukal vítr a tak všechno záviselo na síle člunařů, kteří usilovně odstrkovali lodě kotrčema.

NapsalCOLON čtv bře 26, 2009 9:50
od žluťák
no jo na některých pramicích byly na dně ještě takový kovový patky na stožár a pár těch stožárů se dalo najít různě zastrkaných pod střechou v komplexech, nebo v dřevníku na Šánu a existovala i specielně na plachtění kormidla, protože klasická kotrč nebyla tak vhodná. Ovšem já si nevzpomínám, že bych kdy tohle zařízení viděl funkční, jen se o tom vyprávělo. A my na táboře myslím vyráběli plachty v rámci nějáké hry a bohužel tenkrát zrovna nefoukalo, jak už tu Kidďák zmínil.
Další hrozný peklo na pramičkách byly téměř pravidelně zadřený třísky z bortů, to hrozně bolelo a toho jsem se třeba při Ánu celkem bál, páč to bylo hrozně nepříjemný. U devítek se sice taky občas něco takovýho může stát, ale je to minimálně. Jednak jsou borty o mnoho užší a hlavně jsou vybroušený do hladka, což teda u pramic rozhodně nehrozilo.

NapsalCOLON pát čer 19, 2009 13:13
od Sluníčko
tato léta byla i stavbou plotu okolo loděnice - plechového. Byl jsem nadšený, že jsem mohl pomáhat nýtovat, méně již, že se každá díra musela zvětšit a lámaly se mi vrtáky - vedl Jirka S.
A taky zateplování střechy nového baráku. Kdo si někdy sáhl na skelnou vatu, tak si představí, jaké to je, vyplňovat kousky vaty škvíry na půdě, kde není moc vidět, je tam celkem horko od sluníčka, prach a vše pěkně píchá....
Zařitování kluboven - vybírání barevných filců na nástěnky a jejich potahování, obkládání lištami... ale hlavně pak zdobení nástěnek...
Moc mě to všechno bavilo a spoustu věcí jsem se naučil...Díky